Around Afrika stage III


16.3.2015

Celou noc propršelo, byli jsme rádi že, jsme se vyspali v proleželých postelích. Ráno je krásně a my si dáme čaj a chystáme motorky k výstupu na Sani Pass. Potkali jsme se s cyklistou, který přijel z Mozambiku. Řekl nám, že projel horami jednu cestu, která na mapě je přerušená. Dále vykládal jak je krásná a že průjezdná je. Ještě se tu balí na cestu skupinka mladých Němců, ale o těch později. Každopádně nafouknutý jsou ,že by Lesotho přeletěli. My platíme ubytování, Martin startuje motorku a posloucháme zvuky linoucí se z jeho stroje. Není co s tím dělat, kovové mlácení vypadá na spodek motoru a s tím nejsme schopni nic dělat. Snad vydrží. Vyjíždíme na Sani Pass, kde je hranice JAR a Lesotha. Cedule jasně přikazuje, že nahoru do 3tis. metrů můžete pouze s pohonem 4x4. Debatujeme o našem stavu, že dohromady máme pouze 3x3 a jestli to bude stačit. Hranice jsou otázkou okamžiku a už drtíme vrány do kopce. Když se terén přitěžuje a není možné zastavit, protože by nešlo zabránit sunutí se stroje zpět z kopce, stojí tu právě partička již zmiňovaných Němců. Už nejsou tak nafoukaní. Nemají 4x4 a je víc než jisté, že tady skončili. Prásknem plynem a přeskáčeme kameny kolem nich a davaj nahoru. Je pravda, že toto nebyl ještě nejhorší úsek ,ale to jsme zjistili za chvilku. Terén, se stupňuje, stoupání též a zatáčky dáváme na jedničku. Mě navíc nějak vynechává motor a netáhne. Kluci problém nemají, ale než se tady vrtat v motorce, navíc když to dělá jen občas. Rozhoduji se, že si nebudu kazit výhledy a nechám to vyhnít. Nahoře jsme zaplatili poplatek asi 60kč za průjezd a shodujeme se že, je to nádhera. Výhledy na zelené kopce jsou úžasné. My ještě sjíždíme dolu už na stranu Lesotha, vidíme kilometry rozdělané silnice. A kdo tady silnici staví, samozřejmě jako všude v Africe Číňani. Pak najíždíme na naši zkratku offroad. Jak se později ukazuje, terén se ztěžuje, sjezdy kamením a blátem jsou tak náročné, že si trhám ramenem při pádu a pak už zbytek dne trpím. Zvyšující se únavou a bolestí padám znovu. Aby toho bylo dost ještě máme v cestě několik brodů. V jednom z nejhlubších zase padá prozměnu Zbyněk. Naštěstí motorka nenasála vodu a podařilo se ji na druhý břeh dostat. Všude jsou vesničky plné pokřikujících dětí. Natahují ruce a křičí anglicky „dej mi peníze“ jsme znechuceni. Občas když to stihnou, rozvalí nám do cesty z kopců nějaké kamení. Dospělí tu zemědělčí a pasou dobytek. Většinou jezdí na koních nebo na oslech. Auta tu nejezdí. A taky kdo by tankoval do auta, když pastvy je tu dostatek. Nakonec jsme za celý den ujeli 230km. Motorky dostaly zabrat a my taky. Našli jsme si k přenocování místo nad přehradou, je tu něco jako zasedací místnost a sprchy s WC. Soudíme podle obrázků patří to všechno k hydroelektrárně v přehradě. Přespat můžeme venku a sprchu použít můžeme. Dovnitř ale prý nesmíme. A světe div se, je to zadarmo. Podstatné je že jsme se dostali znovu na lepší silnici a zítra můžeme pokračovat na Thaba Tseka, kterou máme zadanou v navigaci. Došla řeč na kluka na kole, který tvrdil že tuhle cestu, kterou jsme dnes absolvovali projel. Jednohlasně se shodujeme, že to není možné aby to dal, navíc s bagáží ověšeném kole.

17.3.2015

Ráno jsme všichni zmrzlí jako drozdi a nechce se nám čistit ani zuby. Nastává otázka- má cenu si brát po včerejším brodění, do mokrých bot suchý ponožky nebo ty mokrý? Každý si vyřešil po svém a už nic nebrání vyrazit směrem na Hlotse. Cestou stoupáme do mraků a zima je čím dál větší. Je cítit voda, ale nakonec se přehoupneme přes hřeben a na druhé straně už začínají hřát paprsky. Pomalu roztáváme, ale jen pomalu, pořád jsme ve třech tisících metrech nad mořem. Cestou jsme se zastavili na vyhlídce, kde se staví i turistické Info centrum. Stál tu autobus s turisty a tak jsme si mysleli, že si tu dáme konečně kafe. Dostává nás, jak tu turistům ukazují vycpanou opici, to svědčí o tom že se tu autobus otočí a dál nepojede, než těchto padesát km od hranic. Mají splněno opici viděli, v Lesothu byli a šlus. Za námi pořád běhají pohunci a chtějí peníze. Nakonec nás vytáčí i personál, když se zeptáme na cenu za kafe, zaplatíme a místo kafe přijde černoška a chce další peníze, v ruce drží ty první peníze. Zbyněk nevydržel, vytrhnul jí naše peníze z ruky a na pozdrav ji uctivě vyfuckoval a jedeme pryč. Nakonec sjíždíme do města Kroonstadt ,kde si kupujeme smažené kuře a Colu k snídani. Pak už se posouváme až do odpoledních hodin do města Orkney, tady se chceme ubytovat, ale cena je vysoká kolem 2000 Kč v přepočtu za všechny. Zkoušíme, jestli by jsme si nemohli postavit stany, pán si prohlédl naše motorky říká „vy jedete kolem Afriky?“ a my že jo. Pokračuje, že by nás nechal přespat asi půl km osud za 300 kč. Souhlasíme. Ještě nás upozorňuje, že to není nic moc a že tam není televize. Takže chápeme dobře, že to je dokonce pokoj? A je super. Každý máme svůj se svoji sprchou a WC. Co víc si přát. Házíme se v rychlosti do gala a jdeme udělat nějakou škodu do hospůdky.

18.3.2015

Včerejší sezení v baru se moc neprotahovalo, protože vypadla elektrika, ale i tak jsme tam nechali peníze ušetřené na ubytování. V noci honím komáry a ve finále si stavím na zemi moskytiéru od stanu a přesouvám se do ní. Je to pořád stejný ve stanu se vyspíme líp právě kvůli komárům. Ráno mě vyhání sluníčko a koukám, že Poubes taky rezignoval na noční honěnou stavbou stanu. Zbyněk ještě spí tak si říkám, že dotáhnu řetěz na Vráně, Poubes zkoumá proč mu nejdou blinkry a na osmou máme objednanou snídani. No a jak to bývá, objevil jsem, že mám poloprázdné zadní kolo. No nic dofoukám pumpou a za chvilku přeměřuju, opravdu uchází, nikdo mi ho v noci nevypustil. Tak bohužel za pálivého ranního slunce zouvám. Zjistil jsem, že se se mi včerejším ježděním po balvanech proklepala dírka v záplatě, odloupnout nejde, zalepit záplatu mi přijde trochu přidělávání si práce. Nakonec dávám novou duši, co si vezu jako rezervu z Čech. Tu píchlou lepím, jen kdyby náhodou. Je z toho pěkných půl jedenáctý. To je zase den. No nic ještě je čas urazit nějaký kilometr. Konečně jedeme, nabíráme směr na Gabarone. Máme najeto z Cape Townu 2600km. Tak si říkáme, že den dva a vyměníme olej. Navíc se shodujeme, že kdybychom narazili na nějakou prodejnu motorek koupili by jsme olej, který patří do našich Hond. To co nám tam nalili v Iron Horse, je olej do motocyklů z oddělenou převodovkou a hlavně spojkou. Navíc jak postupně zjišťujeme další a další ojebávky který na nás nachystali za účelem říct si o peníze, chceme si udělat servis sami ať víme co je a co není. Po stovce ujetých kiláčků se ve městě ptáme na prodejnu for motorbike. Směruje nás kolemjdoucí slovy“ dojedete na robota a tam se dáte vlevo“ že slovo robot je českého původu ví většina čechů. Pro toho kdo to neví, vymyslel si ho Karel Čapek do své knihy RUR. Ale tady se používá ve smyslu světelné signalizace křižovatek, tedy pro nás známé jako semafor. Nacházíme dílničku a prodejnu udělanou z garáže. Dva bílý kluci a černoch jako v každém businesu tady, v podobě podržtašky. Kluci mají plnou syntetiku do našich strojů s požadovanými parametry. Ptáme se ,jestli by jsme si mohli u nich olej i vyměnit. Kývou a darmožrout nám staví stanový přístřešek, pod který se vejdeme všichni tři do stínu. Měníme olej a ptáme se jestli je naše doměnka ,že Poubesův stroj vydává kovové zvuky ze spoda motoru správná. Kluk přinese fonendoskop a poslouchá pár míst na motoru a pak nám dává poslechnout. Je to ta nejhorší varianta. Vačka. Takže z toho plyne opět poznatek servisu, kterému jsme důvěřovali a takové hrozné peníze jin věnovali. Ano věnovali. Oni totiž kromě pístu, výbrusu a kroužků na ty motory ani nesáhli. O ano Poubesovi vyměnili zadní centální jednotku. Ale pořád hapruje několik desítek tisíc korun za servis, který neudělali. Jsme naštvaní zklamaní, ale přece se neotočíme a nepojedeme jim dát dva tisíce kilometrů po hubě. A přesně s tím oni počítali. Už jen co všechno si musíme dodělávat cestou na koleni nás dost zdržuje a prudí. Naštěstí tady kluci v dílničce nám poskytují full servis a dělají pro nás co nám na očích vidí. Dokonce mají i filtry, bereme si ještě olej na další výměnu. Olej jsme vykoupili, takže dnes můžou kluci zavřít. Ještě jsme se Zbyňkem zkusili jestli by se nenašel nějaký fortelný kus plastu jako náhrada kluzáku sekundáru na kyvné vydlici. I to nám vyrobili a ještě nás podarovali přerušovačem na blinkry. Nakonec nám někam dojeli i pro náhradní duše, abychom doplnili snížené stavy. Drobet se nám zvedla nálada a říkáme si, že jsme udělali pro ty naše Vrány maximum, aby dojeli domů. Ještě se stavíme na jídlo v restauraci, stejně se honí mraky. Solidně se rozpršelo a ochladilo. Tohle mě dost překvapuje jaké rozpětí teplot dokáže přinést změna počasí. Nakonec se s plnými břichy přesouváme do nejbližšího B&B kde to pro dnešek zapíchneme a budeme trávit.

19.3.2015

Snídaně a řítíme se levostraně vpřed, dnes chceme utrhnout nějaký kilometry z našeho plánu. Drtíme celý den jen tankujeme a jedeme dál. Kolem poledne přecházíme hranice do Botswany s nějakým poplatkem za motorky v přepočtu 600kč. Končíme se západem slunce ve městě Palapaye a počítadlo kilometrů ukazuje dnes 480 km. Nacházíme kemp a relaxujeme.

20.3.2015

Ráno kolem osmé hodiny stepujeme na recepci kempu, a kromě služby na úklid, není nikdo přítomen. Chvilku se rozmýšlíme a pak ač neradi odjíždíme bez placení. Stavíme v nejbližším supermarketu a za přítomnosti žebráků a security služby snídáme. Nevím jestli jim náš jazyk připomíná ruštinu, ale už po několikáté se nás ptají jestli jsme z Ruska. Posilněni mufiny a mlékem, vyrážíme z města asi po třech kilometrech chce Martin objet auto z leva, ale objížděné auto taky objíždí auto zleva. Samozřejmě přetlačovaná skončila kotrmelcem vrány přes obrubník na chodník. Lehce ohnuté vidle a odřený loket. Paní z vozu se ptá, jestli je ok, ale na nic nečekáme, startujeme a pryč. Tady není radno cokoliv řešit, mohlo by nás to stát zdržení delší než pár hodin. Stavíme až daleko za městem. Porovnáme vidlice a pokračujeme dál. Chceme si zkrátit cestu přes solné pláně, ale cesta není na mapě vyznačena až do konce, volíme tedy že si uděláme nepatrnou zajížďku do města a zeptáme se na průjezdnost. Když jsme před městem staví nás jako každého nějaká hlídka a že prý do města musíme mít nějaký permit a ten nemáme. A kupovat si ho rozhodně nechceme. Takže volíme objízdnou trasu po cestě která je značená. Cesta je vcelku dobrá jen musí být člověk ve střehu, protože volně se pasoucí dobytek není překážka, kterou by Vrány dokázali překonat bez úhony. A navíc jedna eskapáda dnes stačila. Začínáme se Zbyňkem Poubese podezřívat, že to ráno udělal schválně, aby bylo o čem psát. Slunce nás pěkně smaží a večer už bez vody dorážíme do města Maun, kde zkoušíme první kemp ale je moc luxusní a v druhém si bereme pokoj pro dva a losujeme, kdo bude spát na zemi. Klukům se tu líbí, mají tu točené pivo. Dnes jsme natočili uctivých 600 kilometrů. K mému překvapení zjišťuji, že mě teče z motoru olej i po druhé straně motoru a to tak, že mám od oleje botu, nohavici i boční brašnu. Začínají nám ty naše Vrány chřadnout víc a víc.

21.3.2015

Dnes jsme se v baru seznámili s Benem. Milej padesátník ze Zimbabve. Už 25 let opravuje letecké motory po celé Africe. A když jsem se zeptal, co dělal předtím, tak s úsměvem odpověděl: "Předtím jsem byl teroristoa. Věřil jsem Mugabemu a zabíjel jsem lidi. Hlavně žádný válečný zajatce - vždy jsem všechny podřezal..." Tak jseme se opatrně ptali, jak to má dneska a on na to ,že se změnil, že příkladně tento víkend chytnul na řece velkou rybu a normálně ji pustil zpět... Takže jsme vlastně včera potkali takovou černou Máří Magdalénu...

22.3.2015

Dnes jsme si domluvili Safari, jsem sice skeptik, ale chci zažít to kouzlo safari. Smlováme cenu s full servisem na 315 dolarů, ráno máme být ve čtyři připraveni. Takže budíček ve 3:30. Lezeme děláme si kafe a když už jsme ready, nic se nedeje. Je 4:20 a my voláme Bushmana co je? Samozřejmě jsme ho vzbudili a přijel za další hodinu. Vymlouval se, že nemohl nastartovat auto. Mimochodem to auto, se kterým včera večer v osm odjel od nás. Navíc nemá ani natankováno. Každopádně východ slunce jsme stihli na cestě, místo u napajedla, ale nevadí. Zvířata jsou všude. Pořád říká, že jsou tu lvi a že nemáme vystupovat z auta bez jeho souhlasu. Je pravda, že stopy lva tu jsou na každém kroku a některé jsou velikosti lidské dlaně. Trmácíme se celý den až k deltě řeky Okavango, na které je zajímavé, že se nevlévá do moře, ale rozlije se do ztracena. Horko v poledne je vysilující a slunce nám v safari autě vypaluje další proužky na ruce a nohy. Náš průvodce si sebou veze nemluvné černé děvče, které celý den spí na sedadle spolujezdce a nevzruší ji ani když vytlačujeme auto zahrabané z písku. V jednu chvíli stavíme pod stromem a Bushman se jal dolít vodu do chladiče u jeho Toyoty, samozřejmě vidět útroby vozu nás maličko znervozňuje. Pak se bavíme na jeho účet, když rve víčko chladiče druhým směrem a diví se, že mu nejde povolit. Další fáze je jak nalít vodu a trefit se tam kam má. Zbyněk uřezává dno jedné pet lahve a přidržuje mu ji. On se krátce pozastaví a prohodí“ You are genius“ to už se válíme smíchy všichni. Zbyněk to komentoval slovy, od teď nemusí vozit dvacet litru vody do chladiče, když nerozlije patnáct okolo. U jednoho napajedla máme zastávku na jídlo. Ale ač jsme na otevřeném prostranství, náš průvodce zůstává ve střehu a neustále nás šibuje směrem za auto od vysoké trávy. Chce mít vše pod kontrolou. Samozřejmě jsou tu další věci, jako že vzal pro 5 lidí málo vody a ještě skoro polovinu vypil sám, zřejmě následek kocoviny, ale vždy když chce podat vodu škodolibě mu podáme vodu z rozpuštěného ledu v lednici, nabranou do lahve. No co, my za to nemůžeme, on nabízel full servis. Nakonec jsme se večer vrátili a vytloukli z něj slevu 50 dolarů za jeho ranní opoždění. I tak si přišel na své. Abych dnešní den shrnul. Zvířata ve volné přírodě určitě stojí za to vidět na vlastní oči. Já ale asi nejsem úplně jistý, jestli to dokážu ocenit. Jsem realista a myslím si, že když zajdu doma na odpoledne do ZOO a chci vidět Lva…..tak najdu pavilon šelem a vidím ho. Navíc odcházím domů s plnou pusou jídla a tomu říkám full servis za několikanásobně menší peníze. Ale jak se říká proti gustu…..zítra zkusíme jet na motorkách dál.

foto:



 ↑↑ nahoru ↑↑