Around Africa 2015
SMS-ky a Maily z cesty po Africe v roce 2015 (Přepis zpráv z webu www.around-africa.com)... :
10.04. 17:54:03 (Zbyněk Janoušek)
Tak jsme doma. Teda já ještě né tak úplně - nestihnul jsem zarezervoaný vlak z Prahy do Kroměříže, tak frčím stopem - aspoň je nějaká sranda. Kluci, co mě zastavili se ptali odkud jedu. Řekl jsem, že dé-facto z Kroměříže. Akorát teda přes Mys dobré naděje...
Díky všem za zprávy a reakce - ať už na web nebo přímo na naše tel. čísla.
Sláva nazdar výletu, trošku jsme po cestě zmokli, ale jsme tu!
Z.
09.04. 10:14:39 (hovado Poubes)
Zitra 13.30 sedame, mili clenove vyboru. Nutno podotknout, ze zinen uz mam. Well
09.04. 05:42:33 (hovado Poubes)
Cau nakonec jsme zjistili, ze cesta by byla pres Egypt slozita. Tak dnes letime a za pul roku ty dotahneme. Snad. Cauuu. M.
06.04. 11:44:47 (Zbyněk Janoušek)
Trošku nám dělá potíže jízda vpravo - po měsíci ježdění vlevo se nám to zdá nějaký divný.
Včera jsem měl olejem potečený centrální tlumič - že by tam vůbec ještě nějaký olej byl? Byl! Teď zadní kolo buď vibruje a stoj je téměř neovladatelný nebo se houpu jak na moři - po dnešních offroadech mám mořskou nemoc.
Málem jsem dnes sejmul velblouda. Ve finále bych na tom byl asi hůř já.
V restauraci u muslimů jsme si dali výborné kozí rizoto, voblizovali jsme se až za ušima.
Z 50m vzdálené mešity se ozývá meluzín, my si dáváme pivínko...
Takže vše OK!
Z.
05.04. 21:34:59 (Zbyněk Janoušek)
Příjemným offroadem jsme se dokodrcali na Etiopské hranice - na imigračním se divili, z'e jsme cestu z posledního města zvládli za 3h. Nechtěli jsme nocovat na hranici - je neděle a celnice je zavřená - podařilo se nám nahnat nejvyššího bosse celníka do práce.
Trošku nám dělá p [?chybejici?cast?] [?chybejici?cast?] [?chybejici?cast?] [?chybejici?cast?]
04.04. 20:32:47 (Zbyněk Janoušek)
Včera jsme v nemocnici sehnali imodium, takže Standa je už v dobré náladě - i kus kravičky vdechnul na večeři, zatim "drží"...
Dnes malá 100km offroadová vložka - stroje trpí, sténají, ale jedou! Pod hlavou to fouká nejen mě ale nově i Poubesovi.
Spíme v muslimském "hotelu" JEY JEY v polopouštním městě MARSABIT na severu Keni, zítra chceme překročit hranici do Etiopie.
Vše OK.
Z.
03.04. 20:46:22 (Zbyněk Janoušek)
Pomalinku se prokousáváme Keňou. Dnes jsme překročili rovník a to hned 3x. Poprvé jsme jižní polokouli opustili na délce +36.23137 stupně, ovšem cesta se nějak zaklikatila a o pár desítek km dál nás na +36.50113 stupni vyplivla zpět na jižní polokouli. Finálně jsme severní polokouli dobyli na délce +37.07054 stupně a zapíchli jsme to 80 metrů za rovníkem... No, sice "nula" ale aspoň "domácí" polokoule - to jsme už skoro doma, ne?
Když se černoši ptají, kam jedeme a my řeknem že do Etiopie - tisíc kilometrů - tak jim to připadá naprosto šílená dálka a neuvěřitelný, že tam jedeme. Ale když řekneme, že jedeme do Evropy tak řeknou OK, usmívají se a vůbec ničemu se nediví...
Vrány krákaj. Dnes jsem dolil litr oleje, vršek mlátí - no hrozný zvuky - ale furt to JEDE!
Vše OK.
Z.
02.04. 15:50:41 (hovado Poubes)
Dnes ujeto neprijemnych 180 km po Keni. Zastavila nas boure a tak odpocivame na hotylku. Snad to pomuze i Standovi, kteremu je blbe. Do cile 1800 km.
30.03. 21:29:19 (Zbyněk Janoušek)
Předevčirem jsme v Tanzánii spali u nějaké církevní organizace a včera ráno k nám přišel reverent a povídá, že je velice významný den - po dvou
měsících sucha poprvé prší. Ano, období dešťů je tady... My reverendovu radost nesdílíme. Mezi městy džungle a tam jen offroadové cesty. Včera pršelo celej den,
místy bahna po kolena - zapadlé vozy, autobusy, náklaďáky, zabahnění lidé s lopatama... Prostě "KONGO" a ještě déšť a bahno. Fakt maso! Dnes o poznani
lepší - pršelo "jen" odpoledne. Zitra pokračujem... Z.
30.03. 18:14:33 (hovado Poubes)
Dnes narocnych 380 km terenem behem nichz Zbynek drazdil 4m hada pneumatikou, ja rozhanel varany a Standa upel pri prujmozastavkach. Dojeli jsme do Tabory.
28.03. 14:36:40 (hovado Poubes)
Uz hodinu cekam za obrovskou louzi plnou blata. Nevim kde jste. Pojedu do Sumbawangy dle dohody. Poubes
27.03. 20:06:38 (Zbyněk Janoušek)
Poubes na vlastní (bílou) kůži zakouší apartheid.
Tu v Zambii, stejně jako v Botswaně nemá signál - jeho operátor nemá roaming s místními operátory. Dnes při zastávce v nějakým hnusným zaplivaným městě zazvonil nějakýmu černouškovi mobil, opodál další černoušek telefonoval a Poubes povídá: "TYVOLE TADY KDEJAKEJ ČERNEJ MÁ SIGNÁL A JÁ TAK AKORÁT HOVNO...". Jsem fakt nevěděl, s jakým rasistickým hovadem jsem to na čundru...
Jsme u jezera TANGANYIKA na Zambijsko-Tanzánské hranici, vše OK.
Z.
25.03. 20:15:41 (Zbyněk Janoušek)
Ranní vodopády krása, paráda! Jen té komerce kolem - pod taktovkou černoušků - bylo trošku moc.
Vecer před kemp přijedou naše tři motorky, poskok nás vpustí. Černoch z recepce nás sleduje, jak slězáme ze strojů. Poskok zavírá bránu.
My tři napochodujeme do prázdné recepce a ptám se na možnost kempování. Následuje otázka: KOLIK VÁS JE? Situace je sice nepřehledná - ale tak lstivoý dotaz jsem fakt nečekal.
Černoši umí překvapit. Ale nedostal mě - s kamennou tváří odpovídám: JE NÁS PADESÁT DVA... Až mu došlo, kolik moc 52 je, tak mě obvinil z žertu. Byl jsem tvrdej - neřekl jsem mu, kolik nás je.
Nakonec si nás musel spočítat sám! Cenu jsme ale smluvili za všechny a neni dělitelná třemi, takže připouštím variantu, že má zato, že na těch třech motorkách je nás fakt padesát dva...
Vše funguje jak má! Z.
24.03. 20:36:14(Zbyněk Janoušek)
Dnes jsme na vránách lupli 680 km! Za hodinu cesty potkáme v průměru 3 auta - přesto byl Standa vytrouben! Slonem. Samcem. Ještěže Standa stačil ujet - jinak by mu snad rozdupal vránu. Zase by to byla ekologická likvidace...
Odpoledne jsme přepluli řeku Zambezi, dostali se do Zambie, prošli celními formalitami a ještě stihli dojet do Livingstone - afrického Babiččina údolí. U nás měla Viktorka splav, tady má rovnou celý vodopády - a prej nejsou nejmenší, jsem někde zaslech. Zítra to na vránách omrkneme...
23.03. 21:12:05 (Zbyněk Janoušek)
Dnes jsme vyrazili do 300 km vzdáleného KASANE, což je hranice do Zambie. Oživili jsme si jízdu v písku a po 130 km trápení strojů i jezdců nám strážci parku
CHOBE nedovolili vjezd s motorkama - kvůli divočejším než divokým zvířátkům. Cestou zpět jsme při brodění řeky potkáli slony a pak ještě několikrát, i žirafy.
Tedy jsme se vrátili zpět do "našeho" pokoje č. 12. Najeli jsme 270 km, k domovu se neposunuli ani o kousek. Zítra druhý pokus - po oficialnější cestě - tato je delší,
cca 600 km. Škoda. Ale Bůh to tak chtěl... Z.
23.03. 18:52:17 (Zbyněk Janoušek)
Včera jsme se byli autem podívat na zvířátka - viděli jsme všechno kromě lva. Našeho černého průvodce a šoféra jsme naučili řídit auto v písku.
Vůz zapadl a neřešitelnost situace chtěl empiricky dokázat gestem - pravil: NÁU JŮ TRÁJ. Dobrá tedy. Naházel jsem tam kvalty a rekukce a závěrky jak zemáky
do sklepa a na tři šetrná cuknutí s plným plynem LandCruiser vyplul z písečného zajetí. Kluci černouška zaslechli užasle vypustit: JŮ ÁR DŽÍŇIJES...
Dali jsme mu ještě několik rad a po chvíli buší jezdil jakoby terénní vůz už někdy opravdu řídil. A ještě jsme ho naučili dělat z PET flašky trychtýř - teď už nemusí
vozit 15L kanystr když potřebuje dolít 1L vody do chladiče... Je tu krásně... Z.
22.03. 16:44:13 (Zbyněk Janoušek)
Včera jsme se v baru seznámili s Benem. Milej padesátník ze Zimbabwe. Už 25 roků opravuje po celé Africe letecké motory. A když jsem se zeptal, co dělal předtím, tak s úsměvem odpověděl:
"Předtím jsem byl teroristoa. Věřil jsem Mugabemu a zabíjel jsem lidi. Hlavně žádný válečný zajatce - vždy jsem všechny podřezal..."
Tak jsem se opatrně ptal, jak to má dneska a on že příkladně tento víkend chytnul na řece velkou rybu a normálně ji pustil zpět...
Takže jsme vlastně včera potkali takovou černou Máří Magdalénu...
19.03. 19:41:45 (Zbyněk Janoušek)
Jsme v Botswaně. Stroje vrčí - Standův motor p''ede jako kočička, zato mu teče olej. Můj stroj se hlásí pronikavým boucháním - je to "nahoře" - vačka.
Poubesouýmu stroji říkáme "kovařík", protože jemu se na vačce musí dít opravdu hrozný věci! Kéžby tak byla vačka miminko vačice - problém by byl snáze řešitelnější... V Botswaně je ale krásně...
17.03. 21:10:14 (Zbyněk Janoušek)
Poubes dostal předevčírem pokutu za rychlou jízdu - fakt velká pocta pro naše vrány! Musel na policejní stanici do MALUTI. Maluti Maluti, tam přijdeš o valuty...
Včera ráno jsme offroadovým passem SUNI přejeli do království LESOTHO. Zákon povoluje vjezd pouze vozidlům s náhonem na 4 kola. My máme hnaná kola jen 3 - nakonec i to byl dostatečný počet.
Lesotho je země skoro jako ve Třech veteránech. Nemít diplomatickou nótu české ambasády, tak nás tam nepustili - ale poplatek 60 Kč za silnice, který šel celníkovi rovnou do kapsy, o
našem vstupu definitivně rozhodl. Holt - časy cigaret s velbloudem jsou pryč. O co méně signálu na telefon tam mají (rozuměj žádný), o to více tam mají offroadovych cest - a nádherných!
Jen lidi tam jsou (už) nějací zkažení. Ostatně - jako v kterékoliv jiné zemi...
Nabíráme směr Botswana.
Z.
14.03. 19:50:55 (Zbyněk)
Zbyněk Janoušek ÚTERÝ: převzetí strojů z afrického "servisu".
STŘEDA: odstraňování závad ze servisu.
ČTVRTEK: Poubese v džungli pokousala vopice. Normálně malej gibon. Přežil. I gibon.
PÁTEK: Poubesovi na roletě upadlo kolo - praskla jen vidlice. Přežil. I stroj.
SOBOTA: 3x výměna zadní duše. Poubes stale žije.
Jinak se během mé služby nic zvláštního nestalo...
11.03. 20:24:03 (Poubes)
Bivak v Uniomdale, dnes ujeto 520 km po asfaltu v horach. Muj motor za studena mlati a tece olej. Zitra g spot a NP Tsitsikamma. Do Port Elisabeth asi 400 km
11.03 06:59:01 (Poubes)
Vsechny zdravime z Pringle bay. Rozesilani zprav uz funguje. Zrovna tak i motorky. Ivo a Elsaae nam poskytli skvely azyl. Dnes pobrezi a hory smerem na Port Eli
Around Africa
Protože cestovatelská droga stále působí a její účinky se spíše zvyšují, po Ji Americe,Asii,Evropě a Arabském poloostrově je další destinací, kterou bychom chtěli navštívit Afrika.
Tento kontinent už několik dobrodruhů projelo napříč, nevíme však o nikom, kdo by jej objel na motorce dokola. Proto je trasa motoexpedice „Around Africa“ naplánována následovně:
Na jaře roku 2013 hodláme vyrazit v pětičlenném týmu z České republiky na Gibraltar a odtud po západním pobřeží Afriky přes Maroko, Mauretánii, Mali, Burkina Faso, Benin do Nigérie a Kamerunu.
Čeká nás přibližně 36 dnů za řídítky na 11 000 km dlouhé trase.a jak je naším zvykem, po hlavních tazích určitě jezdit nebudeme. Ještě nevíme u kterého partnera, ale rozhodně motocykly hodláme v
Kamerunu dlouhých 5 měsíců odpočinout. Potom se za nimi vrátíme a bude před námi druhá část cesty kolem Afriky vedoucí přes Gabon, obě Konga, Angolu, Namíbii až do Jihoafrické republiky.
Mys Dobré naděje je tím nejjižnějším bodem, kterého bychom chtěli v Africe dosáhnout, avšak ani odtud nehodláme motorky posílat domů. Na sever Afriky se hodláme opět vrátit po ose a to tentokrát po
její východní straně. To znamená, že motorky budou na černém kontinentě dlouhé dva roky a my s nimi strávíme téměř 5 měsíců. Pro tuto „atrakci“ jsme si všichni pořídili 24 let staré motocykly
Honda XL 600 LM a už dopředu víme, že cesta jednoduchá nebude. Odhadovaných 44 000 km rozdělených na čtyři etapy (jaro a léto 2013, jaro a léto 2014) je tedy před námi.
Během celé cesty budeme pořizovat obrazovou i filmovou dokumentaci. Po návratu sestříháme již tradičně film, necháme vyrobit kalendáře, budeme absolvovat přednášky a psát články do časopisů s
motocyklovou tématikou. Při všech jmenovaných činnostech zohledníme naše sponzory, bez jejichž pomoci by se mnohé naše výpravy ani neuskutečnily. O tom, že budou na cestě řádně otestováni jezdci,
motocykly, výzbroj a výstroj není pochyb. Mediálním partnerem této akce se s největší pravděpodobností stane Rádio Beat, kde budou probíhat přímé vstupy a po ukončení beseda s účastníky.
Stroje a výstroj jezdců bude v patřičném rozsahu opatřena čitelnými logy sponzorů expedice. Vyčerpávající informace o průběhu a výsledku cesty budou umístěny na stránkách
www.x-treme.cz a www.jezdime.eu kde jsou umístěny i reportáže z našim předchozích motoexpedic. Tradičním vydavatelem našich cestopisů je magazín MotoRoute a Motohouse. Důležitým pomocníkem při organizaci je společnost Trikap s.r.o.
Pokud nás jakkoli podpoříte, těšíme se na spolupráci a doufáme, že Vás nezklameme.
Around Africa
Eng
Because the traveler drug is still active, and her effects are more likely to increase after South America, Asia, Europe and the Arabian peninsula is another destination that we wanted to visit Africa.
The continent has a few adventurers passed across, but we don´t know about anyone who would it rode a motorcycle around. Therefore the route motoexpedice "Around Africa" ??scheduled as follows:
In the spring of 2013 we intend to go in the five-member team from the Czech Republic to Gibraltar and from the west coast of Africa through Morocco, Mauritania, Mali, Burkina Faso, Benin to
Nigeria and Cameroon. There will be approximately 36 days behind the handlebars of the 11,000 km long way. As is our custom, after the main roads certainly we do not ride. We don´t know at which partner,
but definitely going to motorcycles in Cameroon 5 months long break. We will be back before us the second part of the journey around Africa running through Gabon, both of Congo, Angola,
Namibia to South Africa.
Cape of Good Hope is the southernmost point, which we would like to achieve in Africa, but even there we don´t intend to send our bikes home. To the north of Africa, we intend to return the axis again,
this time along its eastern side. This means, that the motorbikes are in the black continent long two years and let them spend nearly five months. For this "attraction" we are all made by 24 years old
motorcycles Honda XL 600 LM and we know in advance that the path will not be easy. An estimated 44,000 km, divided into four stages (spring and summer 2013, spring and summer 2014) is before us.
During the journey we will take a picture and film documentation. After returning traditionally edit a movie, we'll make calendars, we will attend lectures and write articles for magazines with
motorcycle theme. Into the activities of all the named our sponsors, without their help would be many of our expeditions not realiz. The fact that they will be properly sampled on the road riders,
motorcycles, equipment no doubt. Media partner of this event is most likely to happen Beat Radio, where they will be direct inputs and after discussion with the participants.
Machinery and equipment riders will be provided with an appropriate range readable sponsors' logos expedition. Comprehensive information on the progress and outcome of routes will be placed on the
website www.x-treme.cz www.jezdime.eu and where they are located as well as reports from our previous motoexpedic. Traditionally, the publisher of our trips is a magazine MotoRoute and Motohouse.
An important tool in the organization of the company Trikap Ltd.
If you will support us in any way, we look forward to working together and hope that you will not be disappointed.
Around Afrika stage III
Poslední hodiny v práci a řešení posledních restů, bez kterých bych nerad odjížděl, se podařilo vyřídit. Poslední týden jsem myšlenkami jinde a asi je to na mně znát, protože i Monika mi řekla, že už bych měl vystřelit pryč.
9.3.2015
Konečně jsme se po roce sešli s klukama, aby jsme si začali plnit další část našeho snu- cesty kolem Afrického kontinentu. Tentokrát v pořadí třetí etapy. Čeká nás pár hodin letu s přestupem v Dubaji. Jsme nervozní, jestli chlapci v Airon Horse připravili motorky tak, jak se Zbyněk snažil vykomunikovat celý minulý rok.
10.3.2015
Air Emirates nás bezpečně dopravilo do Capského města. Náš kamarád Ivo nás vyzvedl na letišti a dovezl nás k našim Vránám. Po shledání s chlapíkama ze servisu následovalo přebrání našich motorek a samozřejmě následovaly další úpravy ve vstřícném servisu. Přislíbili nám výměnu řetězovek, které jsme si přivezli. Ale netušili, že chceme vše mít hotové ještě dnes. Zbyněk popíchnul šéfa servisu a oslovením „Superman“ ho vybičoval k neuvěřitelným výkonům. Opravdu jsme se západem sluce měli hotovo a snažili se dobalit všechno na stroje. Samozřejmě marně. Něco musí zůstat zde. Pečlivě přebíráme součástky, které máme dvakrát. Nebo jsou objemné. Večer po tmě dorážíme k Ivovi domů. Pozval nás dnes na večeři a nocleh. Taky musíme poklábosit o našich plánech a co se událo když jsme se neviděli. Elsabe, Ivova přítelkyně nám doporučila ještě nějaké místa, která stojí za to. Takže první den a my už měníme plány.
11.3.2015
Noc u Iva v domě není tak klidná jako když jsme u něj spali vloni,protože nám vítr předvádí, co umí. Ivo nám vyprávěl už vloni jeho příhodu, kdy se mu na dvoře točila ve vzduchu 350 kilová míchačka a pak proletěla do domu. Ale všechno má svoje. Dnes v noci to prý nic nebylo. Snad budou motorky venku v pořádku. Motorky jsou v pohodě, ráno vykoukne do větru slunce a my cítíme zač je toho Afrika, než nanosíme věci na motorky, jsme durch. Snídaně ve velkém stylu kterou nám připravila Elsabe je super. Škoda, že mám žaludek na vodě, za pár dní si o ní budeme moci nechat zdát. Letos to bude jako při první etapě. Vyjíždíme z hojnosti a luxusu a budeme končit v zemi kde jídlo a služby je slovo, které nikdo nezná. Při loučení s Ivem si Poubes poslouchá motor jeho Vrány a konstatuje, že v něm něco klepe. Hm pěkný říkáme, po minutě se zvuk ztratí. Poubes mává rukou, tak uvidíme co to bude dělat. Navíc máme všichni nové výbrusy, takže si říkáme, že pár km budeme zajíždět. Potřebujeme dojet do Port Elizabeth kde má zastoupení značka Mitas. A jsou tam připravené pneumatiky na naše Vrány. Je to zhruba 800km. Tak se celý den vozíme horami nahoru a dolu, díky krásné asfaltce zastavujeme až večer v městečku Union Dale a máme najeto 530 km. Slušný na první den v sedle. Ale z nezvyku nás všechno bolí. Cestou jsme potkali na silnici želvu, která měla kolem dvaceti kg a rozebíráme stav setkání se vrány s touto překážkou. Každopádně asi to nebude jako srazit slepici. Večeře v podobě steaku a pivka po celém dnu je super. Poubes podotýká, že po tisícovce najetých kilometrů by jsme měli překontrolovat ventily a zeptal se, kdo měl vzít měrky. Jednohlasně se Zbyňkem odpovídáme, že… on. Takže měrky nemáme. No tak měřit nebudeme. Cestou je zkusíme koupit.
12.3.2015
Ráno jsme se vrátili do restaurace, kde jsme včera večeřeli a tam se krásně zaplácli vaflemi se zmrzlinou, šlehačkou a javorovým sirupem. Kousek za městem jsme sjeli do hor směr na De Blugt kam nás doporučili kluci, kteří se tu stavěli vloni při toulkách po JAR. Po cestě jsme potkávali spoustu opic, ale vždy před motorkou utíkají po srázech. Asi po čtyřiceti km nacházíme nepřehlédnutelnou reklamu „Teplé pivo, špatný servis, nepoživatelné jídlo“ano, jsme správně v kempu u Herolda a Angie. Zdravíme se a vyprávíme ,jak nás sem poslali kluci,kteří původně jeli s námi na motorkách a taky o tom jak se Homer u něho zkouřil do stavu, že pak levitoval celou noc sám nad sebou ve stanu a pozoroval sám sebe jak spí. Herold nám zase vypráví, že je tu osm let a nic mu tu nechybí. Angie má ochočenou opici, která si nás bere na paškál, napřed se snaží zmocnit konce mého camelbagu naštěstí se jí nedaří okousnout gumový konec. Snažím se jí odehnat, načež schytávám pár kousanců. Pak Poubesovi odtrhává z mapy celé Kapské Město a aby ho to nemrzelo, taky přidává nějaký ten kousanec. Každopádně hon na cár mapy ve spárech opice nás vyčerpává natolik, že si objednáváme pivo a burger. Posíleni se vydáváme na cestu zpět odkud jsme přijeli. Herold nám na mapě ukázal kudy se máme vydat do Port Elizabeth, abychom se svezli a něco viděli. Konkrétně se jedná o údolí Baviaanskloof. Vrátili jsme se tedy natankovat zpět do Union Dale a sjeli na naplánovanou šotolinu. Ze šotoliny najednou byli pěkné rolety, takže svezení, nebo spíš drncání jsme asi po osmdesáti km museli probrat u jednoho chlazeného v campu, který se nám naskytnul po cestě. Je to tu moc pěkné, dokonce tu mají i bazén. Rozvíjíme debatu na téma ,co si dát ještě jedno a skočit do bazénu. Nakonec zvedáme kotvy, nevíme co nás čeká a kdy budeme nuceni stavět ze závažnějšího důvodu. Najíždíme opět na tu pekelně rozpálenou cestu, plnou prachu a rolet. Zkoušíme, jestli je lepší jet rychle nebo spíš pomaleji. Asi po dvaceti kilometrech si všímám Poubese v zrcátku, že něco vyvádí s motorkou, napřed lítá ze strany na stranu a zpomaluje až zastavuje. Za zatáčkou se otáčím a vracím se. Vidím jak gestikuluje palcem dolu. A máme problém. Zlomila se mu jedna trubka na přední vidlici. Jsme dost naštvaní, protože servis v Cape Townu nebyl zrovna levný a konkrétně tyhle vidlice rozebírali, protože tekly. Od prvního dne mu z ní tekl olej. Diskutovali jsme o tom, že tam bude špatně daný simerink, ale zase nám to přišlo divné ,že olej uniká v místech kde žádný simerink není. Spoustu jmen dostali pánové z Iron Horse. Tohle museli vědět. No nic, vyndávám nářadí a posunujeme trubku vidlice výš do brýlí, aby se dalo nouzově jet. Mezi tím se vrací i Zbyněk a shodujeme se, že se vrátíme do kempu s bazénem. Majitel vypadal, že by mohl mít svářečku. Je to dobré na motorce se dá jet, nemusíme shánět auto na odvoz. Když jsme se zjevili znovu v kempu a řekli majiteli, co máme za problém otevřel nám svoji nadpoměry vybavenou dílnu.Za dvě hodinky je trubka zavařena opracována na soustruhu zvenčí, nakonec bylo třeba opracovat i zevnitř. Kvůli sváru nešla totiž do trubky pružina, i s tím si majitel poradil hravě. Když vidíme v jakém stavu tady má stroje a co všechno si sám vyrobil, polemizujeme, že tady jsme měli nechat motorky vloni vyservisovat. Teď už nás čeká jen večeře v podobě domácího burgeru od paní domu. A zítra to zkusíme znovu, snad to už do Port Elizabeth dojedeme. Musíme, máme tam totiž u dealera Mitas pneumatiky a zítra je pátek. Kdybychom to nestihli pak je víkend a nebude nám mít pryže kdo vydat.
13.3.2015
Ráno jsme se rychle nasnídali a jali se absolvovat to samé, co včera. Abychom to neměli úplně stejné , máme to s deštěm. Po loňské zkušenosti s Angoly,kdy jsme jeli bez pršihadrů jsme vybaveni. Jen Zbyněk je bez a mokne. Když si tak pro sebe říkám, jak jsem pěkně v suchu, přichází brod a dost hlubokej asi 40 cm, je to spíš 20m cesty pod vodou, samozřejmě v koleji kterou nelze pod vodou sledovat jsem zabalancoval a šlápnul jsem si nejdřív jednou a pak oběma haksnama. A už nejsem v suchu. Navíc jak jsem promáchnul nohou dolu vší silou a protočil řadičku na osazení tisícihranu. Ach jo a tak pěkně ten pátek 13tého začal. „Řadička visí jak vocas,“ povídá Poubes. „To vidím,“ říkám . Zpátky do dílny se mi nechce,jelikož teď jsme dál než včera a představa cesty zpět mě vede k zamyšlení. Myslím ,že někde mám řadičku z loňska, z Rendovo motorky, kterou odstavil v Namibii. Ale kde by mohla být? Začínám v první brašně, a ve druhé nacházím něco co se řadičce podobá. Jak jsem navlečen v nemokách, jsem zevnitř stejně mokrej jako Zbyněk, který mokne celou cestu. Operace se zdařila, motorka řadí, v původní řadičce je stržený závit. Do Port Elizabeth nám zbývá kolem sto padesáti kilometrů. Musíme tam dojet do pěti večer. Pak už budeme muset čekat až do pondělí. Déšť neustál, naopak místy ještě zesílil a cesta se ještě zhoršila. Místy jsou výjezdy tak špatné, že dvojka má co dělat. Sjezdy v mokrém písku taky nic moc. Nakonec se podařilo a na poslední chvíli dorážíme na smluvené místo našeho Jihoafrického dealera Mitas. Dostáváme ovladač od vrat, klíč k wifi a kempovat můžeme na dvoře. Objevujeme i bazén. Společnost nám dělají tři psi. Takže se dáme do přezouvání odchází nám obě spolehlivé pumpičky a nakonec musíme použít pumpu na jízdní kola, kterou mám jen tak kdyby náhodou. Přezouváme do tmy a za deště. Naštěstí je teplo. Samozřejmě objevujeme další nedostatky vytvořené servisem v Cape Townu. Jsme dost naštvaní, že neopravili zásadní věci. Poubesovi z motorky teče olej stejně jako tekl před tím. Mě netekl nikde, dokud na to borci z Iron Horse nesáhli. Teď už teče, navíc mám stržený závity různě po motorce, nechápu proč to ty hovada tak nechali. Když už urvu závit, tak ho přece opravím? Nechápu jak si někdo takový může říct v přepočtu o 900 kč na hodinu. Jdu tu nasranost zaspat a zároveň se pomodlit ať to ty vrány dojedou.
14.3 2015
Celou noc jsem přemýšlel jak a kde ráno opravím stržený závit na předním kole. Sice osu drží ještě tři šestky šroubky, ale v terénu by se mi to na lety unaveném hliníku mohlo vymstít. Nechápu způsob práce servisu v Kapském městě. Kolo mi vyndavali kvůli nefunkčnímu tachometru, který mimochodem také neopravili. Nakonec jsem zjistil, že šteft je v pořádku a je stržená jen matka. Takže za 15 minut opraveno. Z toho 13 minut trvalo hledání matky. Už nám zbývá jen dojet na poloprázdných, nově obutých Mitaskách k benzinové pumpě a dofoukat vzduch. Snídáme a dofukujeme pneumatiky. Bohužel Poubes na těch pár metrech utrhnul ventilek na zadním kole. Takže sled událostí se zase změnil. Zbyněk sehnal dvě zadní duše a tak jednu rovnou spotřebovává Poubes. Nasnídáno, přezuto, nářadí zabalené za asistence desítek zvědavců. Namířeno máme do 500 kilometrů vzdáleného města Elliot. To je pořádná porce, ale musíme se hnout a ne pořád jen spravovat. Asi po dvěstě kilometrech se zastavujeme na oběd. Pekelné vedro v kombinaci kouře z grilu je nesnesitelné. Ale kouřit se tu nesmí, Poubes byl vykázán kouřit ven. Sotva jsme doobědvali, letmo hodím oko na motorky a zjišťuju, že se Poubes dnes rozpíchal. Má zase prázdné zadní kolo. Takže za rohem na benzínové pumpě nanosit kamení zvednout vránu….atd. Zjišťujeme, že si skřípnul mezi plášť a duši podložku z ventilku a ta proklepala krásnou dírku velikosti podložky. Ok, spotřebováváme i druhou duši. Konečně jedeme. Krásná cesta horami, překonáváme převýšení, ochlazuje se. Do Elliot dojíždíme na výpary v nádrži a po tmě. V minulém městě neměli u pumpy benzín. Naštěstí to vyšlo. Teď už jen najít kemp. Samozřejmě tam ,co nás vede navigace, žádný kemp není. Nejsme nadšení z ježdění v noci ale kde složit hlavu, navíc se žene bouřka. Na jednom dvorku vidíme grilovat nějaké lidi a ptáme se na kemp. Říkají, že asi pět kilometrů městem. Nechce se nám a zkoušíme se zeptat jestli by jsme nemohli rozplácnout naše těla na zahradě, nakonec přijíždí mladík na čtyřkolce a říká, že žádný problém a jestli si dáme pivo. Ještě vylézá sousedka z karavanu a že jestli chceme můžeme se osprchovat. Nakonec se potvrdilo rčení, jak se říká, líná huba holý neštěstí.
15.3.2015
Včera jsme s našimi spasiteli ze slušnosti museli vypít pivo. Nakonec nám ještě dělali grilované maso. V okamžiku kdy začali rozlévat tequilu, polknu první a odcházím do svého spacáku. Myslím ,že se zítra budu potit i bez kocoviny. V noci déšť nakonec nepřišel a my se probouzíme do slunečného dne. Rychle se pakujeme, loučíme a ještě se stavíme v prvních potravinách na snídani. Dnes stačí sušenky a mléko, usuzujeme. Třebas na oběd si dáme něco lepšího. Zadáváme si do navigace Matatiele a jedeme. Pořád se držíme kolem 1500m.n.m a když se pohybujeme je příjemně. Vyrušila nás až opět protočená řadička na mojí vráně. Dáváme delší, pevnostní šroub. Vypadá to dobře, více ukáže čas. Rovinky nám umožňují pěknou cestovní rychlost, až do té doby než nás změří policie. Poubes měl podle radaru směšných 82km/h. Ještě zkouší vtipkovat, že to není problém a že si myslel ,že mu to teda jede víc (nejde nám totiž nikomu tachometr). Ovšem policistka ho uzemňuje slovy“tady je šedesát“ a vypsala mu pěknou pokutu 500 randů tj. 1000Kč. Navíc musíme jet zaplatit do města asi 20km z trasy. Zkoušeli na nás, že nám dají tři pokuty, ale Zbyněk chtěl vidět na radaru, jak jim to měří tři najednou a tím je sfouknul jako svíčku. Policejní stanici jsme našli, pokutu uhradili a dali jsme se po pěkné šotolince dál a po pár km se nám povedlo napojit na naši trasu směr Lesotho. V dalším větším městě stavíme na oběd, personál se chce vyfotit na našich motorkách. Kývli jsme. To jsme ale netušili, že se nám začnou soukat do bund a helem. Samozřejmě jsme museli asistovat, protože první pokus vydrápat se na vránu vypadal, že se dominovým efektem skácí všechny motorky. Samozřejmě že se k tomu nachomýtlo i spousta jiných lidí a byla z toho zábava na dlouhou dobu. Neuvědomili jsme si, že to bylo na autobusovém nádraží a jak to bývá i u nás, pohybují se tu různé existence. Pár pobudů odehnal personál restaurace, ale zabráni do jídla jsme si nevšimnuli, že se někdo z čumilů pokusil utrhnou Zbyňkovu navigaci. Naštěstí se mu to nepovedlo. Stačilo jen porovnat držák a bylo vše jak má. Ještě že ten, kdo si chtěl navigaci přivlastnit nebyl chytřejší, stačilo vyklapnout a byla by starost. Hrubá síla nezvítězila. Pokračujeme dál a na rozcestí odbočujeme na silnici R617, která nás dovede do Lesotha přes Sanipass, na kterém se nachází nejvyšší bod jižní Afriky. Máme dnes najeto dost a nemá cenu to hrotit za každou cenu dál, navíc se zase honí mraky. Stavíme po pár km a bereme si pokoj pro Backpakers. V okamžiku kdy jsme se ubytovali, spouští déšť a kroupy. Tak jsme rádi, že už jsme pod střechou.
foto:
