Maroko 2000
Sestava:
Sadílek - Praga 250, Típ - Yamaha WR 400, Míra - Honda Afrika Twin, Bohouš - Yamaha TT 600 a Ivan - Husqarna TE 400.
Po přečtení pár článků a shlédnutí fotek a videa jsme utvořili skupinu 5ti nadšenců a rozhodli se vyrazit za nepoznaným.
Motorky jsme zvolili sportovní,jelikož jsou pro přepravu lehčí a v Maroku se snad hodí líp.
24.3.2000
Po úmorném nakládání všech věcí a motorek vyrážíme v 18.00 směr SNR a už za Tachovem víme,že půjčený obstarožní
Tranzit má málo sil.
Cesta do Španělska byla úmorná a trvala nám až do 27.3.2000.V pondělí jsme konečně našli místo na parkování u benzínky
Esso a obsluha nám za pár pivek slíbila hlídání.Nabáglovali jsme motorky a trajekt jsme chytli na poslední chvíli a hurá na černý
kontinent.To byl náš poslední kontakt s civilizovaným světem.V Ceutě jsme úspěšně našli celnici a začali první potíže.
Ivan měl půjčený moto,Bohouš neměl pojistku do Maroka a já údajně utrženou fotku s pasu.Po dvou hodinách tahanic,faxování a
úplatků jsme konečně mohli pokračovat.Sadílek už ovšem bez řadičky,která mu dala sbohem když mu motorka na celnici spadla,
řadí tedy jen pahýlkem co zbyl.
Z Ceuty jedem na Tetouan a Tanger.Nakonec vyčerpaní z neznámého spíme na břehu oceánu za městem Lareche.
Bylo nám jasné,že vše je jinak než v našich představách a naše chabé zkušenosti z Evropy jsou na vytření prdele.Jo podotýkám,
že nikdo nevládl jiným jazykem,jen já chabou Němčinou.
28.3.2000
Po mrazivé noci u hučícího oceánu jsme skromně posnídali a vydali se na Rabat.Po cestě vidíme mnoho bídy,špíny a nevzdělanosti.
Začíná se také projevovat ponorková nemoc (dost brzy).Válející se mrtvá zvířata a zapáchající smetˇáky patří k místnímu koloritu.
Potkali jsme ale i prima lidičky,kteří projevili přízeň a ani nechtěli bakšiš.
Po dlouhém hledání místa na spaní jsme vzdali i pláž,jelikož jemným pískem jsme se neprokousali my natož Míra na Africe a tak
končíme v kempu v Mehdia Plage kde se taky poprvé mejem aspoň ve studený.Něco jsme popili a plánujem co bude.
Já musím ráno sundat víko a mrknout proč mi nevystavuje spojka.Taky Típ a Bohouš musí něco udělat z propálenýma plastama
a taškama co špatně upevnili.Míra se vracel 15km pro batoh co ztratil při drobném pádu,prostě parádní skupinka!!
29.3.2000
Ráno brzo vstávám a pouštím se do opravy.Zjistil jsem povolený spojkový koš.Oprava cca 2hod.
Jdem do města a dáváme kafe a colu.Toto letovisko je v pohodě a jako jediní neodoláme a koupeme se.Vlny jsou obrovský.
Všichni jsme se přismahli.Plánujeme trasu na další dny asi tak 200-250km/den.
30.3.2000
Valíme v 8.00.Noc byla krušná s ohledem na spáleniny od slunce a zimu okolo 5°C.
Jedem na Kendiru,Fez a Ifram.Hned po výjezdu z kempu jsem byl upozorněn na lanko co jsem zapoměl v zadním kole.Měl jsem velké štěstí,
že se mi tam neseklo.Po pár kilometrech vím,že silikon co jsem použil na výfuk je pryč a motorka řve a moc nejede a taky se uklepal držák na
výfuku.Ve Fezu nás hned na kraji odchytli naháněči a zatáhli nás do mediny.Staré město plné dílniček,obchůdků,smradu a špíny.
Rychle odsud padáme.Jedem na Azrou a po cestě nechávám zavařit výfuk za 90 dir.Až v kempu zjistím že mi ten chytrák se svářečkou bez
kukly propálil díru do kamen tak znovu opravuji.Pozitivum je,že jsme se chutně a lacino najedli (já.Míra,Bohouš).
Ifram je plnej policajtů,jelikož tu je nějaká škola a tak je tu veget.Čumíme kolik lidí nám nabízí haš.
Noc bude asi krutá jsme 1660m nad mořem a tak spím i v bundě.Máme ujeto asi 850km.
31.3.2000
V noci bylo pod 0°C a tak ranní slunce je vysvobození.Jedem do cedrového lesa,ale opice nevidíme a tak jedem dál na Midelt.
Tahle etapa byla zatím nejhezčí,dostali jsme se až do 2100n/m a nad námi bylo jen nebe a zasněžené vrcholky Atlasu.
Jak se blížíme na El-Rachidii ubývá pohoří a přibývá písek.Lidé jsou tu lepší než na pobřeží a ve Fezu.Končíme po 300km.
Kemp je se sprchou v palmovém háji.Také už jsme nakoupili a vyvekslovali nějaké dárky domů.Je to hrozná smlouvačka a vypije
se u toho mraky mátovýho čaje.Co se týče motorek tak kromě obligátního problému s výfukem OK,a spotřeba okolo 5l/100km.
Jen mě trápí nedostatek syntetického oleje do benzínu a tak jsem koupil místní a dávám 1:20,snad to Pragule přežije.
1.4.2000
Noc byla teplá a jedem do Erfoudu,kde tankujen a kafujem.Nabízené průvodce vyfakujem a valíme do pouště sami směr žluto v
dálce.Asi po 10km úplně mizí zbytky asfaltu a my si vychutnáváme "Dakar".Jedeme naplno,jelikož pomalu to nejde.Taky jsem
opoměl napsat,že už 4den jedu bez zadní brzdy,jelikož mi vytažený řetěz přešoupal hadičku.Po příjezdu do oázy jsem zjistil.že
jsem poztrácel všechno nářadí.
Po obhlídce okolí se domlouváme,že zde zůstanem a zakrosíme bez báglů.Také teplá sprcha a postel je velké lákadlo.Ježdění
v dunách odnáší znovu výfuk a bez autogenu to nepude opravit.V hicu okolo 45°C jsou motky rozžhavený nadoraz a my taky.
Ztratil jsem závlačku na př.brzdě a to bych už neměl čím brzdit,naštěstí mám na ledvince sicherhajtsku a ta vydrží až domů.
Abych to shrnul,mám před sebou ještě asi 1500km a nejde mi tachometr,zadní brzda a mám díru ve výfuku a jsem bez nářadí.
Jestli dojedu zpět do Španělska tak jen díky talismanu od dcery Renaty,je to malý porcelánový slon,kterého mi zabaleného vtiskla
do dlaně před odjezdem a já ho rozbalil až tady.
Odpoledne hrajem karty a my odvážnější pojídáme něco z marocké kuchyně.Místní nás moc nenadchli sdělením,že písečná bouře zuřící
venku je normální a že bude asi pokračovat i zítra.My se hrozíme,že v ní ztratíme orientaci a zabloudíme.Taky jsem se ptal jak často
tady prší,moc se smáli a odpověděli že naposledy před 1.5 rokem.Zítra jedem na Timerhir.
2.4.2000
Včera jsem nic nepsal,protože etapa byla úmorná a večer jsme zakalili s berberama do noci.
Jeli jsme písečnou bouří,kdy není vidět na krok a vítr strhává motorku ze silnice.Ústa vyschlá a oči pálí i pod brýlemi jako čert.Už víme
proč místní nosí okolo hlavy ty nesmysly.Konečně jsme dojeli do soutěsky Todra a chtěli jsme ji zdolat celou.Asi v půli cesty mimo
civilizaci jsme potkali němce na Bmw a ten nás nepotěšil informací o možnosti natankovat až za tak 80-90km.Vzhledem k velikosti
našich nádrží a obtížnosti terénu jsme rozhodli jet zpět.Lehkost motorek byla znát.Zatímco mi byli vysprchovaný a popíjíme kávu
němčouři teprve přijeli.Pro nás tato terénní vložka byla příjemným zpestřením.
3.4.2000
Ráno jsme udělali filtry,který toho měli očividně dost a jedem na Ait Bendahou.Tato etapa nebyla také nic moc,jelikož je hrozná
kosa a před cílem začalo dokonce pršet.Jediným kladem je,že jsem spravil zadní brzdu (120dir) a tak můžu jet klidněji.
V cíli etapy je zřícenina hradu kam se chystáme a obstojný hotýlek,kde se vyspíme a dáme dokupy.Jsem nějakej nemocnej.
Mám křeče v žaludku,horečku a úmornou sračku.Ivan mi dal nějaký prášky,tak jsem zvědavej.Myslel jsem že to nejhorší máme
za sebou.Nikdo z nás netušil co nás čeká cestou do Marakeše.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
