Around Africa 2016
Around Africa
Protože cestovatelská droga stále působí a její účinky se spíše zvyšují, po Ji Americe,Asii,Evropě a Arabském poloostrově je další destinací, kterou bychom chtěli navštívit Afrika.
Tento kontinent už několik dobrodruhů projelo napříč, nevíme však o nikom, kdo by jej objel na motorce dokola. Proto je trasa motoexpedice „Around Africa“ naplánována následovně:
Na jaře roku 2013 hodláme vyrazit v pětičlenném týmu z České republiky na Gibraltar a odtud po západním pobřeží Afriky přes Maroko, Mauretánii, Mali, Burkina Faso, Benin do Nigérie a Kamerunu.
Čeká nás přibližně 36 dnů za řídítky na 11 000 km dlouhé trase.a jak je naším zvykem, po hlavních tazích určitě jezdit nebudeme. Ještě nevíme u kterého partnera, ale rozhodně motocykly hodláme v
Kamerunu dlouhých 5 měsíců odpočinout. Potom se za nimi vrátíme a bude před námi druhá část cesty kolem Afriky vedoucí přes Gabon, obě Konga, Angolu, Namíbii až do Jihoafrické republiky.
Mys Dobré naděje je tím nejjižnějším bodem, kterého bychom chtěli v Africe dosáhnout, avšak ani odtud nehodláme motorky posílat domů. Na sever Afriky se hodláme opět vrátit po ose a to tentokrát po
její východní straně. To znamená, že motorky budou na černém kontinentě dlouhé dva roky a my s nimi strávíme téměř 5 měsíců. Pro tuto „atrakci“ jsme si všichni pořídili 24 let staré motocykly
Honda XL 600 LM a už dopředu víme, že cesta jednoduchá nebude. Odhadovaných 44 000 km rozdělených na čtyři etapy (jaro a léto 2013, jaro a léto 2014) je tedy před námi.
Během celé cesty budeme pořizovat obrazovou i filmovou dokumentaci. Po návratu sestříháme již tradičně film, necháme vyrobit kalendáře, budeme absolvovat přednášky a psát články do časopisů s
motocyklovou tématikou. Při všech jmenovaných činnostech zohledníme naše sponzory, bez jejichž pomoci by se mnohé naše výpravy ani neuskutečnily. O tom, že budou na cestě řádně otestováni jezdci,
motocykly, výzbroj a výstroj není pochyb. Mediálním partnerem této akce se s největší pravděpodobností stane Rádio Beat, kde budou probíhat přímé vstupy a po ukončení beseda s účastníky.
Stroje a výstroj jezdců bude v patřičném rozsahu opatřena čitelnými logy sponzorů expedice. Vyčerpávající informace o průběhu a výsledku cesty budou umístěny na stránkách
www.x-treme.cz a www.jezdime.eu kde jsou umístěny i reportáže z našim předchozích motoexpedic. Tradičním vydavatelem našich cestopisů je magazín MotoRoute a Motohouse. Důležitým pomocníkem při organizaci je společnost Trikap s.r.o.
Pokud nás jakkoli podpoříte, těšíme se na spolupráci a doufáme, že Vás nezklameme.
Around Africa
Eng
Because the traveler drug is still active, and her effects are more likely to increase after South America, Asia, Europe and the Arabian peninsula is another destination that we wanted to visit Africa.
The continent has a few adventurers passed across, but we don´t know about anyone who would it rode a motorcycle around. Therefore the route motoexpedice "Around Africa" ??scheduled as follows:
In the spring of 2013 we intend to go in the five-member team from the Czech Republic to Gibraltar and from the west coast of Africa through Morocco, Mauritania, Mali, Burkina Faso, Benin to
Nigeria and Cameroon. There will be approximately 36 days behind the handlebars of the 11,000 km long way. As is our custom, after the main roads certainly we do not ride. We don´t know at which partner,
but definitely going to motorcycles in Cameroon 5 months long break. We will be back before us the second part of the journey around Africa running through Gabon, both of Congo, Angola,
Namibia to South Africa.
Cape of Good Hope is the southernmost point, which we would like to achieve in Africa, but even there we don´t intend to send our bikes home. To the north of Africa, we intend to return the axis again,
this time along its eastern side. This means, that the motorbikes are in the black continent long two years and let them spend nearly five months. For this "attraction" we are all made by 24 years old
motorcycles Honda XL 600 LM and we know in advance that the path will not be easy. An estimated 44,000 km, divided into four stages (spring and summer 2013, spring and summer 2014) is before us.
During the journey we will take a picture and film documentation. After returning traditionally edit a movie, we'll make calendars, we will attend lectures and write articles for magazines with
motorcycle theme. Into the activities of all the named our sponsors, without their help would be many of our expeditions not realiz. The fact that they will be properly sampled on the road riders,
motorcycles, equipment no doubt. Media partner of this event is most likely to happen Beat Radio, where they will be direct inputs and after discussion with the participants.
Machinery and equipment riders will be provided with an appropriate range readable sponsors' logos expedition. Comprehensive information on the progress and outcome of routes will be placed on the
website www.x-treme.cz www.jezdime.eu and where they are located as well as reports from our previous motoexpedic. Traditionally, the publisher of our trips is a magazine MotoRoute and Motohouse.
An important tool in the organization of the company Trikap Ltd.
If you will support us in any way, we look forward to working together and hope that you will not be disappointed.
Around Afrika stage IV
Projekt Around Africa jsme odstartovali na jaře roku 2013. Každým rokem jsme si ukousli čtvrtinu Afrického kontinentu, jen na rok 2015 padly etapy hned dvě.
Na nejjižnější cíp, kterým je Střelkový mys, vedla cesta lemovaná západním pobřežím, zpět na sever jsme uháněli podél východního. Tato expedice vznikla v hlavách,
jejichž nositelé byli: Roman Florian, René Zelenka, Zbyněk Janoušek, Standa Tikal a Martin Pouba. Tato sestava se sešla v plné síle pouze na startu druhé etapy, která byla
osudnou hned pro dva její účastníky a to Sadílka a Rendu, za kterého zaskakoval už v první etapě můj syn Martin. Oba dva nešťastníci nedokončili cestu z Kamerunu do
Jihoafrické republiky a odstoupili pro technickou závadu. Na třetí část našeho projektu vedoucí z JARu do Etiopie jsme vyrazili už jen tři. Závěrečnou etapu, s kterou vás v
tomto článku hodlám blíže seznámit, zaskakoval za Standu Tikala mechanik Kamil Prokop.
ETIOPIE
Přistáváme v Addis Abebě ve dvě hodiny ráno a hned sčítáme první ztráty. Já jsem přišel o spray na řetěz, který mi letištní kontrola zabavila a benjamínek Kamil netušil, že se nesmí převážet plynová kartuše, benzín do zapalovače, hořlavý repelent a další drobnosti. ‚Co nemáš, nepotřebuješ‘ s úsměvem komentuji jeho situaci a zasmušilý výraz na jeho tváři pomine až při pozvání na sklenici piva. Dopíjíme a za chvíli je pro nás přistavené auto od Ráchel, majitelky restaurace s jedním zavšiveným pokojem a dvorkem, kde pod stromem poslušně čekají sedm dlouhých měsíců naše Hondy XL 600 LM, alias Vrány. Hned po příjezdu k restauraci si dáváme jeden chmelový dudlík a padáme do postelí. Tedy já se Zbyňou do manželského lože a Kamil na zem, vytáhl si totiž kratší sirku. To je naposledy co Kamila nazývám jeho jménem. Zbyněk si totiž nemůže zvyknout a neustále mu říká Stando. Asi mu z předchozích etap chybí a mě napadá východisko. Od teď budeme našemu nováčkovi říkat Stamil. To se pochopitelně velmi rychle ujímá a zrovna tak rychle zapadá i Stamil do naší party. Během snídaně potkáváme Holanďana, který anglicky osloví Stamila. Ten jen krčí rameny a povídá: ‚já Ti hochu nerozumím‘. Holanďana však nedostal a jeho odpověď: ‚ale já ano’, ho lehce zaskočí. Ron je inženýr a kromě dalších šesti jazyků, mluví i velmi obstojně česky. Je to typický kšeftsman, který se potuluje po světě, kde si různým způsobem vydělává. U nás například po převratu odlepoval ze stokorun kolky a vyvážel je na Slovensko, kde je směnil za valuty. Za ty nakoupil kontejner plastových židlí z Číny, který prodal v Etiopii. Dva roky potom nemusel pracovat a přitom…taková blbost. Svěřujeme se mu s naším plánem, dojet po ose do ČR. Je znalý situace a hned nám říká, že na starý kontinent se po ose nedostaneme. Sinaj je uzavřená a žádný trajekt do Turecka nejezdí. Jediná šance je naložit motorky do kontejneru, poslat je do Řecka, přeletět letadlem, vyclít a pokračovat. Anabáze zhruba na tři týdny. My se uklidňujeme tím, že brod je ještě příliš daleko, ale je nám jasné, že tahle etapa bude administrativně nejnáročnější. Posnídáme skvělé Pan Cake a vaječnou omeletu a těšíme se na Vrány. Netrpělivě strháváme plachty a první pohled je celkem žalostný. Stroje jsou zašlé, rezavé a samá pavučina. Pouštíme se do oživovacích procesů. První Vrána zakráká Zbyňkovi a to na startér. Stamil je bez baterky a tak šlape a šlape. Po dvou hodinách i jeho vrána začne vyluzovat dávivé zvuky. Jen ta má ne a ne. Taháme se na laně, měníme CDI, svíčky a pořád nic. Baterka už s motorem sotva otáčí, když se motor s klasickým pískotem a mlácením rozeběhne. Takhle ho znám. Všichni se smějeme jako malí kluci a jdeme si na to přiťuknout. Po osvěžení měníme pneumatiky a nasazujeme osvědčenou kombinaci Mitas E-10 vpředu a E-09 vzadu. Počáteční nesnáze mě pronásledují dál a při pumpování mi ve 30C a při 6 atmosférách praskne duše ve švu. Takže vyměnit a znovu a lépe. Už si myslím, že mám hotovo a zkouším brzdy. Vrány tuto disciplínu nikdy neměly v lásce a z mé přední hadice tryská do dáli pramen kapaliny. Prasklinu zapakujeme izolačkou, ale je to jen pro dobrý pocit. Nepřijeli jsme přeci do Afriky brzdit, no né? Dokončujeme údržbu Vran a Ráchel k nám běží s novinou, že máme propadlé papíry na pobyt motorek na území Etiopie. Dozvídáme se, že vozidlo může v této zemi zůstat maximálně 3 měsíce. Po uplynutí této lhůty je cizinec vyhoštěn a vozidlo propadá státu. Okamžitě spřádáme plány na další postup. V nápadech se objevuje ilegální překročení hranic, okamžitá prodej motorek na černém trhu a jiné zběsilosti. Nakonec přeci jen vítězí rozum a Zbyněk anglicky píše dopis hlavnímu celníkovi Eyopovi. V něm opěvujeme Etiopskou zemi, v které hodláme natočit film a seznámit tak Evropany s krásami jejich země. Uděláme ze sebe partu výtahářů, která nemohla přijet včas, protože získala zakázku ve Finsku a musela dodržet termín. Tento srdceryvný dopis hodláme ráno předat hlavnímu celníkovi a zahrát na jeho city. Ron tvrdil, že je moc hodný a že by nám mohl udělit tři dny na opuštění země. Ráno před odchodem na úřad potkáváme Poláka s Toyotou Hilux, je již sedm měsíců na cestě a z Afriky míří do Íránu a dál do Jižní Ásie. Odtud se hodlá přeplavit do Argentiny a přes celý Americký kontinent se chce dostat na Aljašku. Tady chce auto prodat a začít pracovat. My mu držíme palce, ale v tuto chvíli nás více zajímá vyjádření hlavního celníka. Ten si pečlivě čte náš dopis a my děláme dojemné obličeje. Kamilovi ukápla i slza a šéf celnice si popostrčil ukazovákem brýle na nose. Důkladně si nás prohlédl. Pohladil nás po hlavách, utřel si slzu a úplně dojatý nám udělil 14 dnů na opuštění Etiopie. Juchů, pro tentokrát je vyhráno, zítra vypadneme ze začouzené etiopské metropole. Sbalíme si věci a večer kujeme plány, co všechno tu navštívíme. Chvíli lovím v mapách a určuji první cíl: Awash national park. Jsme připraveni a bavíme se u pivínka. Dorazí i starší pár se starou oprýskanou Toyotou. Jsou to Švýcaři, kteří před 30 lety vyrazili na výlet. Mají za sebou projetých 22O zemí, což je světový rekord a míří do Somálska. Chvíli jsme okukovali jejich káru, s kterou během své dovolené najeli přes 600 000 kilometrů a na které byly projeté země napsané. V půlce nás to ale přestalo bavit, popřáli jsme staříkům šťastnou cestu a šli na kutě.
Po prima snídani rovnáme s Ráchel účet. Není to zrovna velká veselice. Parkovné za 7 měsíců, ubytování, jídlo a pití. Jako protiúčet dáváme sundané staré Mitasky, ale moc nám to nepomáhá. Ráchel je bere a odečte nám za každou asi 30 Korun. Nadšeni skvělým obchodem jedeme velkoměstem na východ. Zvykám si na jízdu téměř bez brzd. Na zadní se stavím celou vahou, motocykl se trochu nahrbí, ale kolo do smyku neuvedu. Na přední brzdu si zakazuji sahat, prasklá hadice to nedovoluje. Opouštíme Etiopskou metropoli, jejíž název „Addis Abeba“ znamená amaharsky nový květ a byla založena až v roce 1886. Počet obyvatel dosahuje 3,5 milionu a leží v nadmořské výšce nad 2360 m na úpatí hory Entoto.
Na silnici je to zase boj o život. Zácpy, smrad, agresivní řidiči, sebevražední chodci, kanály bez vík a podobné vylomeniny. Z výšky 2200 m n.m. sjíždíme na pouhých 1500 a je tu hned pěkné vedro. Mají tu postavených prvních 80 dálničních kilometrů a my je hodláme využít. Na platidlech nás obsluha otáčí, motorky sem nesmí. Jedeme tedy dál po okreskách, kde musíte mít oči stále na stopkách. Kamion se řítí v protisměru a ve chvíli kdy ho míjíte, ho začne předjíždět jeho kolega. To, že jedete v protisměru, nikoho nezajímá a vám nezbývá než strhnout řídítka, vletět do škarpy a manévr nějak ustát. Krátce poté, kdy mě protijedoucí kamion prožene škarpou, míjím mršinu, ke které se v ten samý okamžik snáší sup. Asi mám na ty ptáky fakt štěstí, bleskne mi hlavou vzpomínka na poslední setkání s kánětem, které skončilo šestinásobnou zlomeninou levého zápěstí. Sup byl ke mně však milosrdnější, těsně před srážkou udělal loping a otřel se mi křídlem o helmu. Byl poměrně velký, domorodci říkají, že se jmenuje Džara-džara a občas unáší malé děti (ověřeno ve filmu Krokodýl Dundee). Začínáme stoupat, což se projevuje množstvím nákladních vraků, kterým shořely při sjezdu brzdy a lemují krajnice. Některé jsou ještě v plamenech a line se z nich příšerný puch. Konečně dojíždíme k hranicím parku, do kterého nás, podle očekávání, nechtějí na motorkách vpustit. Po hodině smlouvání necháváme motorky v dřevěné garáži a najímáme si auto, které nás doveze k restauraci s terasou a obytnými bungalovy. Odtud je krásná podívaná na vodopády, pod nimiž se mají vyskytovat volně krokodýli. Ubytování odmítáme a stavíme si pod stromem stany, poté se osvěžíme na baru a jdeme na výzvědy pod vodopády. Skutečně, krokodýli jsou tu, mají téměř dva metry a my se k nim opatrně blížíme. Jakmile nás však zmerčí, berou do zaječích. Na opačném břehu se vyhřívají a my je hodláme natočit v pohybu. Musíme po nich házet kameny tak dlouho, až se Stamil konečně trefí. To je najednou tolik pohybu, že ho nestačím na kameru téměř zaznamenat. Nad vodopádem pozorujeme další krasavce a to tentokrát z ptačí říše. Na větvi se před našimi zraky pohupuje pestrobarevný Zoborožec. Tropický večer trávíme na terase. Sedíme do půl těla, klábosíme a jsme tu téměř sami. Noční odpočinek se týkal jen mě, protože kluci si nedokonale zavřeli stany a měli o zábavu postaráno. Noční lov komárů za svitu čelovek a neustálého hartusení jsem pozoroval se škodolibým úsměvem. Další den se poprvé a naposledy rozdělujeme. Já se vracím do Addis, kde bych měl získat od Ronova kamaráda Flavia jinou brzdovou hadici a kluci volí off roadovou zkratku přes hory směrem na sever. Tak, jak to v Africe chodí, čekám na Rona na smluveném místě v daný čas asi 3,5 h. To má za následek, že kluky stíhám noční jízdou a příjemné to opravdu není.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
