Peloponés 2010/2011


V Nafpliu vyjedeme ještě na hrad a už se snažíme najít nocleh v kempu.Daří se nám až v obci Iria.Je tu o dost chladněji a přivítalo nás gheto západních důchodců.Vše nám v kempu ukázali a byli velice ochotní,jelikož recepce byla liduprázdná. Večeři řešíme pizzou a pivkem.Kájovo utrpení však vyvrcholilo,když zjistil že postrádá teplý vložky do hadrů.Shodujeme se v tom,že je nechal včera v hospodě když je sušil na židli.Recepční se objevil až večer a osladil nám život vánočním cukrovím.Jdem brzo spát. Silvestr začínáme po chladné noci čajíkem a buchtou od místních.Platíme 12E a pod modrou oblohou jedeme k prehistorické jeskyni. Po cestě objevuji šotolinovou zkratku a plně ji využívám.Karel trpí,ale bojuje jako lev.Fotíme zbytky Avgho monastyru a polňačka po- kračuje pod kopcem plným větrných elektráren.Pak se napojíme na hlavní a končíme na pláži půl kiláku od jeskyně. Karel odpočívá a já se vydávám na lov.Co Vám budu povídat,krásný místo Franchthi Cave a úspěšnej lov! Další cíl je Devils Gorge.I ten nacházím neomylně.Slunce svítí,místní češou pomeranče a my na tak skvělém místě kam bychom nikdy normálně neodbočili.Tuhle krabičku nad kaňonem nachází Karel ve skále poblíž starobylého olivovníku.Prostě nádhera. Teď už necháme pracovat tomíka a ten nás vede nejkratší cestou do starobylích Mykén.K památkám se dostáváme těsně před zavíračkou a tak prohlídka byla zběžná a nakonec zdarma.Na vrcholu jednoho z pahorků se dochovaly trosky Mykán - snad nejstaršího řeckého města a hradu krále Agamemnona, jenž podle Homéra bojoval v trojské válce.Tady budem spát. Brány kempu jsou sice otevřené,ale maník nám sděluje že je zavřeno,leč voda teče a naše přítomnost na jednu noc mu nevadí. Super,jdeme do city.Rozjíždí se to skvěle.Dobrá večeře a pár pivek Mythos nás naladí,leč rána pod pás na sebe nenechá dlouho čekat. Lokál je zadaný a my se stěhujeme na terasu.K ústupu nás nutí zima a tak kupujeme víno a zabalený ve spacákách děláme disko z mobilů a popíjíme.Únava nás dostihla po 22hodině místního času.Takže usínáme asi po 21českého. Takhle čilej jsem na novej rok nebyl dlouho.Hlava nebolí,žaludek se neobrací a cesta do hor je otevřená.Rozpoutávám diskusi,že možná bude problém s proviantem a benzínem.Karel ošlehanej cestami po západní evropě mě uklidňuje,že benzínky přece musí fachat. Dává mi za pravdu asi ve třetím městě,kde jsme objevili náhodou otevřenou Schelku.Dotankujem a koupíme vodu.Je tu všude fakt jak po vymření. Kousek jedem po dálnici na Tripoli a za platidlem to točíme na Vitinu.Ve ski resortu Menalo jen orezlá rolba v trávě dává tušit,že se tu už někdy lyžovalo.Lanovka i skibar zejí prázdnotou.Nastoupáme do 1670m a sníh je vidět fakt jen na nejvyšších vrcholcích. Z Vitiny zadávám cíl Monastery Philosophoy.Značení je mizerný a my se tisíci zatáček dostaneme úplně k jinému.Ten náš je na druhé straně kaňonu.Nevzdáváme to a cíl posléze nacházíme.Visíc nad strží ve křoví lov vzdávám a jsem rád že se ve zdraví vrátím. Až posléze mi dochází že souřadnice nezohledňují nadmořskou výšku a poklad je určitě na stezce strží.Ta je však v těchto hodinách uzavřena na což jsme upozorněni i výřečným popem,kterému jsem nerozuměl ani slovo.Za prvé je má angličtina chabá a on hrozně huhňal.Nicméně památka je pěkná a hojně navštěvovaná. Zadáváme archea Olympia a tomík mě znovu překvapuje.Teď však příjemně.Vybírá cestičku klikatou plnou těch pravých starých vesnic. Já ve svém Questu jí vůbec nevidím.Jen Karel trochu žehrá že by se rád už svezl rovně. Hotýlek je podle místní módy otevřený,ale obsluhyprostý.Tady se fakt asi nekrade.Nicméně po chvíli nás paní ubytuje a my jdem na véču. Cacíky,kuře,špagety,ale hlavně dezert skládající se z jogurtu a medu je skvělý.Pro "drsný"motorkáře jako dělaný. Ráno po snídani se naše cesty rozdělují.Karel se vrátí pro vložky do Ghitia a já půjdu na prohlídku památek a pak do hor na apolonův chrám.Večer se sejdeme v Koroni. Ruiny staré Olympie nacházím a v 9.30 jsem tu skoro sám.Vstup je zdarma,jen batoh musím nechat ve schránce u vchodu.Já blbec tam nechal i kamerku a mobil,takže záznamové zařízení jsou pro toto místo jen moje oči a hardiskem můj mozek.Tam se toto místo určitě neztratí.Bloumám okolo chrámů,lázní,svatyň a samozřejmně se dostanu i na stadion.Jsem tu asi hodinku a pak musím ven,jelikož koncentrace turistů všech národností začíná být neúnosná.Průvodci s cedulkama svolávají své ovečky pískáním na píšťalky pobíhající děcka výklad viditelně nechává chladnými.Už se asi vidí na sváče v mekáči. V hotelu obleču vše co mám,jelikož je zataženo a poprchává.V liduprázdné recepci nechám klíč a vyrážím.V amfiteátru taky ani noha a tak udělám pár záběrů.Sunu se mlhou k chrámu.Chčije jako z konve a můj nos je zasažen i pár kroupama.Po poledni jsem na místě. Nad parkovištěm je obrovský stan,který skrývá torzo chrámu.Pán v kase asi vidí co jsem pro návštěvu obětoval a pouští mě zdarma i když cenovka hlásá 8E vstupné.Pro mlhu nejde ani moc dobře zrekognoskovat velikost a rozlohu těchto ruin.Ještě se snažím neúspěšně o krabku na vedlejší pěšince.Souřadnice sedí a dírka je jasná leč bohužel zase nic! Lidé na parkovišti si mě zálibně prohlížejí a snaží se zapříst rozhovor.Stydím se za mé jazykové znalosti a slibuju si,že s tím musím něco udělat. Teď už mě čeká jen klikatý sestup přes Kakaletri,Sirizo,Kato Melpia na Meropi.Při pěkném počasí by to byla krásná kochačka,ale takhle je to dost opruz.Na hlavní se řadím do štrůdlu aut na Kalamatu a nechávám se bičovat sprškami vody od jejich kol.Občas to sice vše předjedu,ale za pár kiláků se vše opakuje.Známá cukrárna v Koroni mi otvírá svou náruč okolo 16té a já píšu Karlovi smluvený signál.Ten doráží za dvě hodiny.Jeho mise byla úspěšná a tak těch 430 km mělo smysl. Bereme hotel za klasických 20E na hlavu a jdeme do putyky naproti. Tak a dnes to končí.Při procházce po vydatné snídani anglického typu nás zastihne pěkná průtrž.Potoky se valí po schodech dolů městem a my jsme rádi,že nám počasí celkem přálo. Pár kiláků k autu stačilo abychom se ještě postráceli.Myslel jsem že Karel má nějakej defekt a tak se vracím,ale nikde ho nevidím. Jedu tedy zpět k autu a on už tam je.Jenom minul odbočku. V poledne je naloženo a odpoledne jsme v Patře.Nakupujeme proviant a flákáme se přístavem plným lidí viditelně patřícím do jiného etnika.Něco jsme už zaslechli,ale ta pravá podívaná se naskytuje až na molu a pak z ptačí perspektivy z lodi. Celníci tahají zpod návěsů jednoho různobarevného za druhým.Čekal bych pouta a deportaci,následuje však jen kopanec do zadku a vykázání za plot.Tahle hra se opakuje až do odjezdu.Tipujeme kolika se asi daří dostat se na loď.Jsou dobře organizovaný a zatím co dav odvádí pozornost,jednotlivci se plíží k tirákům a snaží se dostat do jejich útrob.Asi je něco špatně,ale to není náš problém. Trajekt je zase prázdný a tak okupujeme koberec u okénka v jedné části kavárny. 5.1.2011 jsme šťastně v Benátkách.Času je dost a tak volíme objížďku dost drahé dálnice.Zdánlivá úspora je vykoupena průjezdem passo di Rollo ve výšce 2200m.Ale ty panoramata! 100km před Brenerem to hasíme na dálnici a pak už jen dorazit domů.Motorky vykládáme okolo 19té a loučíme se s přesvědčením, že mise účel splnila.Kalhoty se zapínají o poznání líp a zájezd by se mohl prodávat i u cestovky Švorc a Durch.Na hlavu bratru 600E.

foto:



 ↑↑ nahoru ↑↑