V co jsme ani nedoufali se stalo skutečností.Ráno jsme to napálili k nejbližšímu obávanému přechodu Sero a světe div se jsme v Turecku.Možná proto, že jsme přijeli se soumrakem tak vše proběhlo hladce a po 2hodinkách kempujeme za hranicí.Jsme rádi.Kebab nám už lezl krkem,nic jinýho jsme snad v Iránu nejedli. První den v Turecku nás nadchnul.Ráno jsme vybrali normálně peníze z bankomatu.To je v Iránu nemyslitelné.Posnídali jsme a vyrazili do hor.Hory v Kurdistánu jsou úžasné.Až do sedla v 3088m cestou na Kalčik byl off road báječný.Sněhu však přibývalo a když jsme se přehoupli na druhou stranu hřebenu začaly problémy.Pár brodů a sněžných splazů jsme zvládli.Tlačení těžkých motorek ve sněhu v kombinaci s výškou je dost vysilující. V pořadí 4tý byl však nad naše síly.Bohužel jsme museli otočit.Po cca 180km jsme se vrátili na stejné místo ,kde nás ráno opustil Lukáš,který jel shánět další řetěz do Vanu.Naštěstí sehnal kempík a domluvil na ráno loď k ostrovu na jezeře. Po cca 14dnech si dáváme pár tuze předražených piv a rozhovor plyne až do vyčerpání.Piva po 14dnech abstinence nějak víc dávají. Ráno vyrážíme na ostrov.Je tu starý arménský klášter a místo je to fantasticky mystické.Kupuji nějaké suvenýry a fotíme jak blázni. Po obědě se od nás Lukáš odděluje a jede na Ankaru,kde má objednanou řetězovku.My pokračujeme přes hory na Kulp.Renda prozměnu píchl předek a tak ztratíme asi hodinu lepením.Okolo nás jezdí řada vojenské techniky a jeden zemědělec nám vysvětluje,že naším směrem jsou teroristé a že jsou 4mrtví,na které ze znepřátelených stran nevíme.Po pár kilometrech se odehrávají doslova manévry.Těžká technika včetně dělostřelectva,tanků a nad hlavou vrtulníky. Vojáci nás neradi pouští dál a my slyšíme palbu z děl.Přes hory jsme to dotáhli už za tmy před Cermik.Blbě se tu hledá spaní.Všude je plno ozbrojených lidí a jsou děsně zvědaví. Ráno časně vyrážíme na Siverek a pak přívozem přes Ataturkovu přehradu na mystické místo Nemrut Dagi k bájné hrobce krále Anthochia s obřími sochami bohů. Byla to krásná procházka a po cole valíme překrásnými cestami na Malatia a dále na Sivas.Zakempujeme 150km před městem Corgun.Poubes nechal batoh u benzíny a tak se se Zbyňkem vrací zpět 80km,snad tam ještě bude.Batoh se nenašel.Jel jsem ještě na benzínku na kraji vesnice kde jsme se radili kam jít spát. Dozvěděl jsem se,že batoh Martinovi spadl z motorky a nějakej chlap v Renaultu ho sebral.Zítra tedy pojede Martin se Zbyňkem do Ankary vyřídit duplikát a snad to dobře dopadne. My s Rendou jedeme dle plánu vedlejšími,místy nezpevněnými cestami do starobylého hlavního města Chetitů s největším chrámem Hattucha.Prohlídku jsme uskutečnili i s motorkami a tak jsme měli možnost objet celé město a ještě navštívit obřadní sály s vytesanou skalní galerií.Pak se už přesouváme k Istambulu. Hrozí bouřka a nám se s Rendou nechce moknout a bereme za vděk hotýlek,posloucháme v rádiu hokej a doplňujeme tekutiny. Bohužel naši se Slovenskem padli a kluci jsou dle sms 150km před námi.Ráno je snad dojedeme.

foto:



 ↑↑ nahoru ↑↑