NORSKO 2016
24.6.2016
V deset, nasnídáni a sbalení směřujeme k Westkapp, což je nejzápadnější výběžek Norska. Vyjíždíme na krásnou vyhlídku kde se právě dostavuje kiosek a toalety.
Jinak by tu byla jen meteo stanice a ovce. Konstatujeme že tento cíp není tolik frekventovaný což se nám zamlouvá a na kráse to tomuto místu rozhodně neubírá.
Cestou si dáváme oběd a směřujeme na můj další bod na mapě, kterým by měla být jeskyně do které padá vodopád. Nakonec jsme se šli doptat v kempu s dalším jazykolamným
názvem „GudbrandsjuvetCamping“. Recepční mi pomohl dohledat na internetu kam máme dojet a zjistil jsem můj chybný výpočet, asi elektronka E150 z našeho podniku Katoda Holomoc.
Cíl máme z druhé strany kopce, rozhodujeme se poprvé zakempovat umýt a vyprat hlavně Johanky věci. Dávám recepčnímu jeden Prazdrůjek za ochotu a on mi říká,že tu dělají
češi a že má pivo rád a že zítra bude v práci jeho český kolega. Je to moc hezké místo jak jinak s řekou a vodopádem, navíc cena 150NOK se mi zdá úměrná prostředí a poskytované službě.
Procházíme se po lávkách nad vodopádem a v tom z recepce vybíhá chlapec a zjevně mě hledá. Jdu mu vstříc a čekám nějaký problém.Ten nepřichází chlapec se mi chce revanšovat za
pivo a nese mi párek v rohlíku. Máme připravenou rajskou z domova tak se nechci zaplácnout ale přemůžu se.Máme krásných 16stupňů prší tak se válíme,sprchujeme až do večera.
Ještě se s námi přišel seznámit klučina,který tu zítra bude v práci. Bydlí vedle nás v kempu.
25.6.2016
Ráno jsme sebrali prádlo, které jsme si vyprali v kempové prádelně,a vyrazili na to snad už správné místo ,kde je Troll Kyrkja. Ale abych nepředbíhal.
Čekala nás Trolí stezka (Trollstigen) a nejvyšší horský štít v Evropě Trollveggen. Bohužel nám nebylo počasí nakloněno tak že jsme se postavili proti němu a já jsem
ukázal tím směrem se slovy, to je co? Viditelnost v mlze byla tak dvacet metrů. Trolí stezku jsme si užili až níž pod mlhou. Konstatuju že když se tu povede počasí musí to stát za to.
Podle pětimetrových kůlů zapíchnutých u silnice soudím, že zima tady bude masakr. K trolí cestě, cesta byla otevřena jako obchodní stezka, nyní je součást Zlaté cesty severu.
Otevřel ji v roce 1936 Král Haakon VI. Po několika kilometrech jsme přijeli na místo kde by měla být naše Troll Kirkja. Vznáším dotaz na recepci a pán je první člověk který bere mapu
a s jistotou mi bez zaváhání kroužkuje místo kde tedy je. Ještě mi říká že, musíme jednou trajektem. Ok, stejně to máme po trase tak jedeme. Přijíždíme k trajektu, zastavujeme a
čekáme až se loď vrátí abychom se přepravili na druhý břeh. V tom před námi stojící obytný vůz zařazuje zpátečku a rozjíždí se na nás než jsem stihl zareagovat a zatroubit zastavil
se o náš přední rám a jeho nosič kol máme na kapotě. Starý pán vystoupil z auta podíval se na odřenou kapotu a pronesl „not kaput“ a jal se vrátit do auta.Tak to ne frajere,
říkám si a jdu si to s ním vyřídit. Pán vytáhl kapesník, flusnul mi na kapotu a setřel kapesníkem část špíny. Pak změnil názor, začal mi cpát,že si to mám rozleštit. Říkám mu jestli
má řidičák a pojištění, fotím si jeho značku a říkám, že si to povíme ažvyjedem z trajektu. Připravil jsem si zápis o nehodě a na parkovišti jsem to chtěl sepsat, ale to pán už otočil
o 360 a že nechce nic sepisovat a že mi dá peníze ať si to můžu opravit. Nakonec jsme se dohodli. Ani mě se nechtělo víc řešit, tak jsem rád že si to budu moci v Čechách nechat opravit
za jeho a ne za svoje. Asi po 30km nacházíme ceduli s naším vysněným nápisem. Průvodce hlásí 3KM, nevím proč jsme tak neponaučitelní. Cesta nahoru cca dvě hodiny úmoru s
Johankou na zádech. Jsem tak znaven, že se i ptám lidí jdoucích proti nám, jak je to ještě daleko. Nakonec jsme tam. No, ale do jeskyně ve které padá vodopád potřebujeme baterku a
máme jen tu v telefonu, nakonec jsme se vystřídali u Johanky venku a šli jsme se podívat do jeskyně na střídačku. Můžu říct, že tohle by bylo škoda vynechat, po prolezení jeskyní a
namočením se v jeskyní řece vylezete na dně jeskyně do které padá vodopád. Super podívaná. Pak jsme vylezli ještě o kus výš po skále a našli ještě žebřík ve skále a dostali jsme se
do druhého patra jeskyně s vodopádem. Mlha nám dnes neustoupila tak výhledy nejsou takové ale to nám vůbec nevadí. Jen při sestupu dolu jsme zase konstatovali ,že jsme neponaučitelní a
zase jsme podcenili přípravu. Hlavně že v autě mám trekovéhole, se kterými by se mi o dost usnadnil sestup. Ale příště už i na jeden kilometr s výbavou. Když jsme se vrátili na
parkoviště zjištujeme, že je sedm hodin, tak popojíždíme jen kousíček a kempujeme. Máme splněno a jsme spokojeni, jen Johanka by někam šla,protože strávila 3 hodiny v krosně.
26.6.2016
V noci bylo chladno, ale to na spaní nevadí,takže posíleni snídaní jsme se vydali směrem k městu Kristiansund po pobřeží fjordu.Je to takzvaná Atlantic Route a je tu soustava mostů a
jeden speciálně naklopenýadokopce a ještě zatočený. Cestou stavíme a fotíme, je tu i pěkná obchůzka po fjordu a v Kristiansund zadávám do navigace cestu k vodopádu. Není to ledajaký
vodopád ale nejvyšší v Norsku a šestý nejvyšší na světě padá z výšky 860 metrů a má čtyři schody.Jmenuje se Vinnufossen. Ještě že jsem se doma připravil a přesně zjistil kde je,
není totiž ani označený. Divíme se proč ale pak chápeme. Jsme v kaňonu uzavřeni horami z obou stran a vodopádů je tu desítky po cestě, takže nějaký metr sem nebo tam tady asi moc
nikoho nevzrušuje. Dále se rozhodujeme co dál, měl jsem v plánu letecké museum, ale je to dalších 800km na sever a kdybych tam dojel, chtěl bych ještě popojet tisícovku na Nordkapp.
Není to, ale časově možné kvůli Johance ujíždíme kolem 300 km denně. A tohle by bylo jen hltání kilometrů pro nic. Obracíme proto před Trondheimem na jih a míříme k Gjendeosem,
kam večer za vydatného deště dorážíme. Tato cesta byla v roce 2014 vyhlášená v NationalGeographic jednou z dvaceti skvělých turistických cest. Cestou se pohybujeme od 500 metrů nad
mořen do tisíce a v jakékoliv výšce se rozhlédnete je vidět jezero. Nakonec zastavujeme v tisíci metrech u jednoho z největších jezer a rozhodujeme se přenocovat. Budeme doufat ,že
ráno bude lepší počasí, aby se nám zlepšili výhledy.
27.6.2016
Ráno jsme obhlédli jezero bez deště. Včera jsem se dostal na net a potvrdil jsem si informaci, že už je v provozu Gaustbanen na horu Gaustopen, na kterou jsme chtěli na začátku
naší cesty,ale sezona tu začíná až 25.6. a zajížďka je asi sto km. Cestou jsme nastoupali až do 1400 metrů a prší s sněhem. Proti nám jezdí cyklisti a vůbec jim to nezávidíme.
Ale až se dostanou k jezerům bude to pro ně odměna. Do večera jsme se posunuli do Rjukanu. Chtěli jsme se v jednom kempu jen osprchovat a když se neubytujeme, tak se to majiteli nelíbí.
Chce za kemp 250NOK což je 750Kč a sprcha je 5minut za 10NOK. Nato abych tady spal v autě, jako všude jinde mu dlabem, navíc tu máme jedno místečko vyhlídnuté z minula u řeky.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
