NORSKO 2016


12.6.2016

Ještě včera večer se mi rozvítíly brzdy na autě, takže jsem ještě v sobotu zburcoval pana servismana, aby mi vyměnil destičky na Multivanu,se kterým jsme se rozhodli podniknout tento výlet, tentokrát na čtyřech kolech. Což je pro mě premiéra. Takže posádka já,moje žena Monika a dcera Johanka. Využíváme většího místa ve srovnání s motorkou a už po chvíli nakládání zjištujeme,že se máme problém vejít. Poslední věci- dva kartony piva a vánočku od babi na cestu ukládám na místo spolujezdce a vyrážíme. Na Rozvadově začíná pršet a prší s menšími přestávkami celý den. Dáváme si pauzy, aby se malá protáhla a i přesto jsme večer kousek od Hannoweru a máme najeto 500km.

13.6.2016

Dnes jsme spali jako dřeva až do devíti hodin. Pobalili jsme a nasměřovali se naKodaň. Po přejetí do Dánska jsem si neuvědomil jestli náhodou nám nebude scházet místní měna, ale naštěstí se dá platit i eury, jen vám vrátí v dánských korunách. Celý den zase v dešti, takže lepší jet než někde moknout.V Dánsku jsme překročili jeden most mezi ostrovy za 34euro a přiblížili jsme se 40 km od Kodaně. Zase jsme dnes ukrojili 500km. Zítra se zkusíme pocourat po Kodani.

14.6.2016

Ještě včera nás načapal na našem vyhlídnutém místě na spaní člověk jedoucí náhodou kolem, říkal že je objekt hlídaný a že by jsme tu neměli být. Snažil jsem se mu vysvětlit,že je pozdě na hledání jiného místa na spaní a hned ráno zase jedeme pryč.Nakonec to byla jediná rušivá návštěva této noci.Krásně jsme se vyspali a za sucha posnídali. Pak zhruba hodinku do Kodaně. Měl jsem v navigaci zadanou sochu Malé mořské víly, ta se nám po prokousání městem i povedla najít. Bohužel v obležení turistů, které sem kyvadlově dopravují autobusy. Rozhodli jsme se trochu projít po okolí a nakonec z toho byla celkem pěkná procházka starou vojenskou pevností, kde jsme se trochu protáhli. Pak následoval přesun ke kostelu GruntvigsKirke.A rychlá prohlídka této stavby. Překvapilo nás teplo uvnitř kostela. Ne jako u nás. Tady jsou radiátory.Ještě nás upoutali mohutné píšťaly varhanů. Pak už jen zadávám do navigace Oresundský most a jedeme. Poplatek za přejezd do Švédska je 54euro. Na druhou stranu chtěl jsem vidět tu stavbu, ale bohužel hustý déšť a silný boční vítr mi drobet zkazil kochání. Každopádně 4km tunel a zbytek po mostě přejedete jako nic. Hraniční kontrola pouze spočítala počet pasů a počet lidí v autě a cesta je volná. Je čas k obědu ale bohužel pořád poprchává, hřejeme jen polévku a jíme pod vyklopenými dveřmi kufru. Oceňuji praktičnost a hlavně Johanka která se s jídlem courá. Tím že jsme jí nechali pláštěnku, pak po jídle z ní jen oklepeme nudle a opláchneme naše omyvatelné dítě vlažnou vodou. Zjištuji, že ve Švédsku se dálnice neplatí, pouze mosty.Konstatuju že je to fajn a domlouváme se na cestě dál, kousek se ještě pohneme a někde na trase zakempujeme. Našel jsem rybník u městečka Langas, je to pár km od sjezdu. Místo nacházíme dobře i nezpevněná cesta k rybníku je dobrá. Odstavujeme auto na parkovišti, uděláme si večeři a protože jsme zjistili že jsou tu tři značené okruhy na procházku, rozhodujeme se za sebe něco vydat před spaním. Nakonec nás asi v polovině cesty překvapí stádo krav i s pořádným býkem v čele vartujícím přímo na naší vytýčené cestě. Monika protestuje,že dál nejde protože má s krávami špatnou zkušenost, navíc zesílil déšť, tak se obracíme a upalujeme k autu kde se dáme sušit a jdeme chrnět.

15.6.2016

Po ránu jsme zastavili na zmrzlinu a zkoukli jsme nějaké rybí delikatesy v místní jídelně. Johance se líbí krmit místní ptactvo, tak se chvíli zdržíme a pak se přesouváme do města Stromstadt a odtud na Blomsholm,kde je procházka kousek od parkoviště ke kamenné lodi, která v dávných dobách sloužila jako pohřebiště. Děláme oběd na parkovišti a užíváme si konečně vykukujícího sluníčka. Další cesta vede na hraniční přechod do Norska a po padesáti km zpět do Švédska. Bohužel se nedá jinak ,ale hranice jsou zde jen otázkou zpomalení. Musíme objet vodu a to má za následek právě přejíždění hranic. Nicméně jsme dojeli znovu do Švédska a konkrétně do vesnice Bastnas, kde je v lese a okolí odložena asi tisícovka aut. Je zde cedule, že vstupujete na soukromý pozemek a že nemáte nic brát. Ale jak jsme se přesvědčili dodávka s polskou značkou a hluk vyklápění zrezlých kapot, značí že některým to není cizí. Doufám, že se s nimi potkám někde na burze, viděl bych to na díly z brouka, nebo VW T1 a T2. Připouštím, že by se mi taky hodil nějaký díl na Amazona a že jich tu je dost. Místo je spíš deprimující a nakonec se rozhodujeme, že tady nezůstaneme přes noc a odjíždíme zpět po šotolině a pakujeme několik km od železného hřbitova. Shodujeme se že je to ideální místo na natočení hororového filmu.Každopádně co jsem se dočetl byl zde dříve autobazar, kam si chudší Norové jezdili pro levné ojetiny. Ale jak se jim rychle zvedla životní úroveň, zájem postupně klesl a místo postupně zarostlo stromy. Někde stromy rostou přímo z aut. Je zvláštní že v některých chatách je třeba pouze jeden díl ze všech aut. Objevili jsme dvě místnosti plně kardanů. Nebo hromadu motorů do T2. Místo je sice děsivé ale stojí za vidění.

foto:



 ↑↑ nahoru ↑↑