Kyrgyzstán 2010
Park oddychu, hlídají tajní policisté a okamžitě zasahují,když chceme fotit něco zakázaného,či kouřit na ulici.
Po městě se cestuje specifickým způsobem,kdy stojíte u cesty a máváte na auta.Pak si domluvíte cenu a frčíte.
Taxíky tu vůbec nejsou.Poubes tu byl s bráchou tuším v roce 2005 Defíkem a Jamal zná od té doby.Lidi si nového
prezidenta moc pochvalují a změny k lepšímu jsou markantní.Ubylo šikany ,státní moci a 6 miliónů místních obyvatel si
sáhne na nerostné bohatství své země v podobě 100litrů benzínu měsíčně zdarma.Pro nás je za nepředstavitelné 4kč litr.
Elektřina,plyn,voda a sůl je taky grátis.O ceně bydlení ani nemluvě. Město opouštíme kvůli vedru časně.S lehkou kocovinou
se vydáváme na první z velkých cílů naší cesty na hořící kráter v poušti Karakum u osady Darvaza,s názvem The Door to Hell.
Jamal má pochybnosti o úspěchu naší mise.Tvrdí,že tam dojede jen jeep.Uklidňujeme jí,že kam se dostane on my se dostanem taky.
Cestu narušuje jen stoupající teplota, ale taky to, že mastná spojka začíná prokluzovat.Hlavou se mi honí různé myšlenky.Co dál.
Mám to vůbec klukům říct,nebo to mám tutlat.Neměl bych se odpojit a zavelet k návratu než se motorka zastaví nadobro?
Z chmurných myšlenek mě vytrhne zjevení motorky v protisměru.Jo,je to zase jeden z těch osamělých rytířů ,co brázdí svět v jedné stopě.
Jede z Indie,stav jeho oblečení a vybavení svědčí jak byla jeho dosavadní pouť těžká.Jiskra v oku a zápal s jakým nám ukazuje na foťáku
záběry z noci u brány do pekla však ukazuje ,jak si to užívá.Jak malej je najednou můj problém.Jsou tu přece kluci ,co mě v tom nenechají.
Při cigáru se to líp řeší a usuzujeme,že dokut to klouže jen při velké námaze,snad to vydrží. Velká zkouška byla posledních 7km.
Tady už je jen cesta v hlubokém písku.Zocelen cestou po Tunisku beru za plyn,stoupám do stupaček hledím do dály a pouštím se za Poubesem,
který jako skoro vždy jede první.Úspěšně projedu první zatáčky a za horizontem stavím a čekám na Standu.Nejede,zhasínám motor a čekám.Až konečně slyším motor a nakonec vidím Standu.Potkalo ho to co každého z nás při prvním kontaktu s hlubokým rozježděným pískem.Vybaven radami se do toho pustil,ale pud sebezáchovy zafungoval hned jak poprvé upadl a pak už se jen sunul a trápil motorku a hlavně sebe.Znovu ho nabádám ať nekouká před sebe a drží plyn děj se co děj.
Vyráží a kupodivu neubírá a rozevlátej mizí za další dunou.Statečnej šikula brouknu do helmy a jedu za nimi.
Darvaza,neboli brána do pekel je opravdu velikém sporák.Kráter odhadem 100m na šířku se šlehajícími plameny z jeho útrob je podívaná co
se jen tak nevidí.Focení přerušuje vítr, který na nás žene ,žár hrozící přeměnit nás v selátka na rožni a naše stroje v ohnivé fangle.
Je kolem poledního a my ustupujeme asi půl kiláku za kopec,který nás odpoledne alespoň částečně zastíní.Ve vedru atakujícím 50ku natahujeme
provizorní baldachýn který připevníme k motorkám a do setmění se pod ním tísníme.Máme 70 litrů vody.Pořád dokola vaříme čaj a voda
rapidně ubývá.Odpoledne lijeme vodu do plecháčků a tím jí ochlazujeme na poživatelnou mez.Barva moči
signalizuje těžký nedostatek tekutin.Se soumrakem se přesunujeme nocovat ke kráteru.Natáčíme a fotíme nějaký materiál.Došlo i na
pokusy o humorné snímky typu zapalování cigára či hořícího plamene za zadkem.Na ráno nám ze 70ti litrů,zbývá voda sotva na čaj.
Cesta zpět na hlavní se nesla v duchu rallye.Standa povzbuzen včerejším zdoláním pískoviště nasazuje zdrcující tempo a po chvíli
zpovzdálí sleduju ,jak přebírá vedení a mizí na písčité cestě.Jedu poslední a mám co dělat udržet směr.Náklaďáky, co tu v noci jezdily a kluci
přede mnou tu zanechaly nevyzpytatelnou změť kolejí.Napínám všechny smysly, abych projel bez pádu.Zakazuji si ubírat plyn.Každý kdo někdy
v písku byl, ví o čem mluvím.Za jednou zatáčkou však ubrat musím a padám lehce na bok.V cestě se mi totiž válí Standa a dle jeho zkroucené
polohy a hlasitých projevů bolesti to vůbec nevypadá dobře.Běžím k němu a zvedáme stroj.Kosti jsou dobrý a to je hlavní.Naraženiny budou bolet
dlouho a taky se nám chlapec vybarví,ale může pokračovat a to je hlavní.Odjíždí a já se snažím vyprostit z písku,motorka na bok,zaházet díru
pod zadním kolem a brutální prověrka nebohé spojky.Podařilo se,nabírám rychlost a valím kupředu.Po pár stovkách metrů vidím Poubese ,co se vrátil
znovu pomáhat zvedat Standu.Rozhoduji se už nestavět a šetřit motorku.U silnice se po chvíli objeví Standa,který všechnu včerejší sebedůvěru rázem
pozbyl a pak Poubes ,který ač skvělý jezdec měl co dělat ,to za náma v kolejích dodrtit bez pádu.
Náše dnešní trasa vede na Kunya-Urgench ,kde je přechod na Nukus.Trasa, co nám určili na hranicích sice vede přes Farab na zcela jiný přechod,
ale kdo by se vracel že?Na hranicích je pauza a tak ve stínu nedalekého háje měním olej,který už přesluhuje 2000km.
Na hranicích je vše v pohodě do doby než se zjistí,že naše víza do Uzbekistánu platí od 13.6 a dnes je teprve 11tého.Sakra to jsme rychlí!Vracíme
se tedy do města a bereme si cimru v penzionu s restaurací. Ráno jedem s Kubou a Jirkou na bazar.Kluci shánějí klíč na matici ložiska a já nějaký
blinkly,šroub pro Standu a taky aditivum pro utěsnění gufera převodovky.Ve dvoře jednoho vetešníka stojí zubožená motokrosová ČZ.Majitel bájí jaká
je to super motorka i když já pochybuju,že by takhle nemocná ujela alespoň pár metrů.
Ještě nám nabízí nějaké rodinné šperky,ale to už pádíme do zastřešeného jádra bazaru,kde se podaří sehnat vše až na ten klíč podivných anglických rozměrů.
Blinkry z Jawy mě nadchly jen do chvíle než jsem zjistil že mají moc tlustou tyčku uchycení a tak na to prdim a aplikuju jen vodičku do převodovky.Jak se ukázalo tak zafungovala a spojka vydržela až domů.
V restauraci probíhá místní svatba a Poubes po domluvě s majitelem vaří v kuchyni kuře se zelím a knedlíkama.
Většina výpravy už má střevní potíže.Poubes byl dokonce v noci nucen prát,jelikož si funkci kruhového svěrače uvědomil ,až když selhal.Mě zatím trápí
jen plná pusa oparů.Bolí jak čert a při jídle praskají a krvácí.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
