ČESKÝ DAKAŘ 2011 - Bohemia Around


Podmínky a pravidla se mi nechce popisovat jsou např. na stránkách Motoroute Co k této akci? Bude to asi velice stručné, protože popis bude z mé pozice, tedy z pozice účastníka, který jel z Rozvadova na jih a po čtyřicet hodinách se do něj vrátil od severu. Zkrátka jel, tankoval, vypil nápoj, snědl bagetku, pospal a jel dál. Takže jdeme na to. Sestavili jsme klasický tým: Sadílek na BMW 1150, Tiki na BMW 1150 A a Poubes na KTM 990 A. Večer se scházíme u Sadílka v Tachově, něco pojíme a popijeme a po jedné hodině jdeme na kutě. V půl páté při 10 C vyjíždíme do Rozvadova, naplníme tu bandasky, naladíme navigace, nafotíme stavy tachometrů a bereme za plyn. Jedeme, občas koutkem zahlédnu zajímavé místo, tu a tam srnku nebo zajíce. Zraky se většinou upínají na cestu a na přístroje. Před Břeclaví vjíždíme do lijáku, který nás doprovází dalších 300 km. Kromě něj nás doprovází a neustále předjíždí závodník na V-Stromu. Do zatáček na asfaltu neustále předkopává motokrosově nohu a u jednoho bodu na nás mává a ukazuje, že jede taky kolem republiky. Znovu nás předjíždí a my ho raději necháváme ujet, aby se kvůli závodění někde nepřerazil. Dáme si raději pauzu na pumpě a dokud prší usedáme po patnácti minutách znovu na stroje. Navigace mne žene přes Rakousko, posloucháme. Za Ostravou najíždíme do Polska a už jsme dost utahaní. Máme za sebou přes 1 000 km a hned za přechodem na našem území házíme bivak na trávníku za penzionem. V krámku koupíme trochu pivka a nějakou tu potravinu, ve spacácích hozených vedle motorek usínáme téměř okamžitě. „Vstávat bando líná“, hulákám okolo páté hodiny ranní. Za deset minut sedíme v sedlech. Cesta odsypává parádně, Jeseníky jsou touto dobou ještě ve spánku, provoz je nulový a náš rychlostní průměr více než slušný, Krkonoše objíždíme Polskem a najíždíme do Šluknovského výběžku. Českosaské Švýcarsko nás ale totálně zastavilo. Samá objížďka, ne vždy je však posloucháme. Občas úsek projedeme, ale spadlý most nás zbrzdil. Dáváme poradu a polemizujeme kudy a jak se vrátit. Dumání přeruší Saďoch se slovy: „Poubes, to dáš“. Nenechám se dlouho přemlouvat a najíždím do vybagrované jámy. Při výjezdu, který je komplikovaný stromy a kořeny se na jednom zasekávám a snažím se jet krokem abych nepodhrábl. Třicet centimetrů ode mne je kolmý třímetrový sráz. To by pro Káťu musel přijet jeřáb. Rozhlížím se kolem a jeden jeřáb vidím na druhé straně výkopu, beru tedy za plyn a jsem venku. Turistům se to líbí, ale upozorňují, že po kilometru přijde další most. Jedu se tam ujistit, že se to dá projet. Tady je to v pohodě a dělníci se už těší až pojedeme. Postupně Saďoch s Tikim projíždějí překážku. Posledně jmenovaný měl na mále a může vděčit mému zákroku, že motorka neskončila dole v řečišti. Cesta se vleče velmi pomalu a my začínáme být skeptičtí, zda to dnes zvládneme. Jedeme velmi svižně, ale už jako stroje. Chytají mě křeče do záprstí pravé ruky, zadek necítím, a záda v kříží hlásí dost. Jakmile jeden z nás má problémy s orientací, předjíždí ho druhý a ujímá se vedení. V Krušných horách nabíráme opět slušný průměr a zrychlujeme. Padá tma a my jsme po ujetí 2 180 km opět na pumpě v Rozvadově. Čtyřicet hodin a čtyři minuty včetně 6,5 hodinového spánku. Vyhráli jsme! Za tým Jezdíme EU a X-treme Poubes

ODA NA DAKAŘE
To zas dostal někdo nápad
na motorce se po kotárech drápat.
Večer u Sadílka se ladí forma,
pivo a whiska je standartní norma.
Ráno je tu coby dup ,
jeden po druhém jsme na stroj hup.
Vyrážíme z Rozvadova ,
snad nebude to velká pruda.
Pár kiláků za náma a už nám to drhne,
deštík nás dost zpomaluje,
snad to nikam nezvrhnem.
Až večer nám medard přeje a to už jsme v Břeclavi,
jedno pivo vypijeme,ať se těla zotaví.
Je tu ráno,stejně včera jako dnes,
hodinku bych ještě snes.
Kiláky nás volají,
kluci v křeči vstávají
a své motorky sedlají.
Bloumáme si Moravou,
ty objížďky nás dostanou.
Zatím se nám daří,
až u Ludevítova žlebu v nás krev vaří.
Nepějeme ovace
a dáme se do práce.
Netrvá to půlhodinku
a už jsou motky zase venku.
Mažeme to po severní straně,
zběsilá jízda je občas na hraně.
A to už jsme na Cínovci,
prdel trpí i při jízdě v kopci.
Cyklisti,lidi,uhněte
ať vás někdo nesmete!!!
Říkám si při průjezdu Chebem,
tohle bych nechtěl mít denním chlebem.
Údy už nám odumíraj
a kiláky neubývaj.
Večer se nám taky blíží
a očka se všem klíží.
Romane,Martine-povím vám,
tak pěkný den
snad to ještě dohrknem.
Hurá sláva!!!
Po dvou dnech jsme zase zpět a to je náš zlatý hřeb.
Už se těším zapijem to,
vždyť jsme výkon podali,
kdo nezkusil nepochopí,snad se těla zotaví.
Standa

foto:

Zpět


 ↑↑ nahoru ↑↑